Gachi Boy

    Volba

    Volba 2

Fresh Film Fest s asijskou účastí

Letošní ročník soutěžního filmového festivalu zaměřeného především na studentskou tvorbu a debuty si zaslouží zvýšenou pozornost diváků vyhledávajících asijské filmy. Pětidenní festival pořádaný na konci srpna v Karlových Varech totiž ve svém programu obsahuje vedle množství krátkých snímků studentů filmových škol Dálného východu také celovečerní tituly, jejichž kvality již prověřily zahraniční filmové festivaly, a především pak příznivé kritické reflexe.

Vedle dvou mocně aplaudovaných filmů mladých režisérů v sekci Fresh Generation, soutěži debutů a druhých filmů, přiláká pozornost také celonoční maratón trojice titulů, pod nimiž je podepsán hongkongský mistr Johnnie To. Festival coby oficiální závěrečný snímek v sobotu 30. srpna večer završí jeden z posledních filmů japonského režiséra Takašiho Miikeho, Sukiyaki Western Django (Sukijaki uesutan Džango, 2007).

Gachi Boy
(Gachi Boy - Wrestling with Memory -- Gači bói)   IMDB
Japonsko; 2008     režie: Norihiro Koizumi
1. projekce: 28. srpna, 9.30, Thermal – Sál C
2. projekce: 28. srpna, 20.00, Kino Čas
3. projekce: 30. srpna, 11.00, Kino Čas

Jeden z divácky nejvděčnějších filmových konceptů představují příběhy, v nichž se outsiderští či životem zdeptaní hrdinové rozhodnou realizovat v činnosti, pro kterou se na první pohled nehodí nebo v níž zdánlivě nemohou uspět. Důležitou roli v takovýchto příbězích hraje okolí hlavních postav, neboť je zásadním způsobem ovlivňuje. Podle toho, jakým způsobem se tak děje, můžeme rozlišit dvě hlavní tradice daného druhu filmů. které lze s ohledem na původ formativních titulů označit za japonskou a americkou. V japonských filmech bezprostřední okolí zastává odmítavý postoj vůči rozhodnutí hrdinů a ti musí během příběhu obhájit svou volbu a přenést svůj entusiasmus na druhé (včetně diváků). Na daném principu stojí nejen díla mistra žánru Masajukiho Suóa v čele s mezinárodním hitem Smím prosit? (Shall We dansu?, 1996), ale i celá vlna mládežnických filmů nového tisíciletí jako Waterboys (Uótábóizu, 2001, režie Šinobu Jaguči). Zatímco v japonských filmech jedinec musí na svou stranu získat společnost, aby se mohl přes svou výstřednost stát její součástí, američtí hrdinové bojují sami za sebe a bez ohledu na společnost, přičemž okolí zosobňuje jejich pozitivní či negativní motivace. Nejlépe to dokládá šest dílů série Rocky (USA, 1976-2006, režie: John G. Avildsen, Sylvester Stallone), kde je v každém z nich kladen důraz na sociální prostředí a osobní život hrdiny, neboť z nich plynou důvody pro jeho osobní boj.

Druhý snímek japonského režiséra Norihira Koizumiho, Gachi Boy, si letos za bouřlivého aplausu odnesl diváckou cenu z festivalu v Udine, což z velké části plyne z toho, že ve výše předestřeném kontextu představuje průsečík obou tradic a tedy maximálně divácký film. Ze začátku Gachi Boy vypadá jako typický japonský mládežnický film včetně afektovaně stylizovaných postav a tradičně rozloženého příběhu (trénování, získávání sympatií, láska). Jenže záhy se ukáže, že mladý hrdina s výstředním chováním se do skomírajícího školního kroužku wrestlingu nepřihlásil, protože ho k tomu dohnaly vnější okolnosti (nebylo místo v jiném kroužku, donutil ho k tomu vyučující či jiný klasicky absurdní důvod) ani protože je prostě nadšený trouba. Mladík následkem nedávného poranění hlavy nedokáže udržet vzpomínky v krátkodobé paměti, takže pokaždé, když usne, probudí se pouze se vzpomínkami získanými před nehodou. Zatímco jeho kolegové z wrestlingového kroužku představují pro japonskou tradici typickou sebranku různorodých charakterů a na kroužku ulpívají z veskrze povrchních důvodů, pro hrdinu se wrestling stává prostředkem, jak nefunkční krátkodobou paměť nahradit tělem a neudržitelné vzpomínky zastoupit utrženými modřinami a oděrkami.

Ve chvíli, kdy film odhalí mladíkův handicap a ukáže, čím vším musí hrdina každý den projít, aby se mohl vrátit na trénink wrestlingu, posune se nálada na vážnější rovinu a namísto úsměvných scének charakteristických pro japonskou tradici se do popředí dostanou melodramatické motivy americké tradice. Film důkladně ustanoví hrdinovo prostředí a s ním okolnosti, proti nimž hrdina bojuje (měl před sebou úspěšnou kariéru a nyní ho čeká jen budoucnost retardovaného pomocníka v rodinných lázních). Pozornost se tak z ústřední činnosti přesouvá na hrdinu samotného a na to, zda dokáže obstát ve výzvách, které si vytyčil. Závěrečný wrestlingový zápas pak má dvě fáze, které stvrzují spojení japonské a americké tradice ve filmu. Zatímco hrdinovi kolegové ve svých duelech prezentují, jak se v průběhu tréninku vypracovali a čeho dosáhli na profesní úrovni, hrdina navíc bojuje o svou vlastní identitu a schopnost stát sám na nohou. Vypjatost jeho souboje se dvěma šampióny vychází (vedle úchvatného hereckého provedení a formálního zpracování) z toho, co pro něho samotného zápas znamená. V hrdinově případě totiž nejde o to, jestli se podle rozhodčím vyřčeného verdiktu stane vítězem zápasu, ale naopak jestli vybojuje svůj individuální boj sahající za hranice ringu.

Gachi Boy skrze motiv hrdinova handicapu intenzifikuje výchozí žánr „zdokonalovacích outsiderských melodramat“. V americké i japonské tradici tvoří základ profilace hrdinů jejich prostředí, neboť skrze něj je v prvním případě ustanoven outsiderský statut činnosti a ve druhém pozice hrdiny coby outsidera. Zde je naopak hrdina primárně definován svým handicapem, který díky tomu, že není dán specifickým prostředím, ale naopak je absolutně univerzální, představuje ideální prostředek k vyvolání sympatií s hrdinou. S pomocí motivu neudržitelné paměti navíc nabývají hlubší a osudovější rozměr základní žánrová schémata i klasické humorné a sentimentální elementy (viz zdrcující scéna opakovaného marného vyznání lásky). Gachi Boy tak představuje jeden z vrcholů svého žánru a zářný příklad precizně odvedeného a především nápaditého diváckého filmu, který uchvátí svou intenzitou a srdceryvností.

Jiří Flígl

Řezník
(The Butcher -- Dosalča)
Jižní Korea; 2007     režie: Kim Džin-won (Kim Jin-won)
1. projekce: 27. srpna, 22.30, Kino Čas
2. projekce: 28. srpna, 17.00, Thermal – Sál C
3. projekce: 29. srpna, 11.00, Kino Čas

Celonoční maratón tří filmů spojených jménem režiséra Johnnieho Toa začne o půlnoci v pátek 29. srpna v Sále C v Thermalu a poběží až do v brzkých ranních hodin soboty. Promítnuty budou filmy Volba, Volba 2 a Železný trojúhelník.

Volba
(Election -- Hak se wui)   IMDB
Hongkong; 2005     režie: Johnnie To

Snímek Volba představuje ve filmografii Johnnieho Toa příklad oddychového a zábavného žánrového mixu spojujícího prvky gangsterky a dobrodružného filmu. Děj je rozehrán v duchu americké gangsterky, avšak záhy se přehoupne do polohy dobrodružství s akčními prvky na téma honby za vzácným artefaktem.

Zápletka Volby spojuje dvě ústřední témata gangsterského žánru [1], kterými jsou způsoby získání a udržení moci a propuknutí chaosu uvnitř řádu. Obě zmíněná témata jsou obvykle personifikována v jediné, zpravidla ústřední postavě příběhu. První téma, typické pro tradici kariérních gangsterek, jejichž nejpříznačnějším příkladem je Coppolův cyklus Kmotr (The Godfather, USA, 1972-1990) a která v současnosti ožila v ambiciózních, leč zoufale nepůvodních a schematických filmech Americký gangster (American Gangster, režie: Ridley Scott, USA, 2007) a Špinavé ulice (Bijŏlhan gŏri, režie: Ju Ha (Yoo Ha), Jižní Korea, 2006) [2], staví do centra děje ambiciózního, všeho schopného a bezcitného jedince, na jehož příkladě sleduje četné paralely organizovaného zločinu a politiky. Druhý motiv, přítomný už v ustavujícím díle žánru, Zjizvené tváři (Scarface, USA, 1932) Howarda Hawkse, a pokračující ve Scorseseho Špinavých ulicích (Mean Streets, 1973) či poměrně nedávno v Miikeho Šin džingi no hakaba (Nový Hřbitov cti, 1995) zosobňuje chaos v postavě agresivního a pudově jednajícího rváče, který svým destruktivním přístupem ke světu ohrožuje vnitřní i vnější stabilitu zločineckého gangu.

Výchozí situace děje Volby stojí na nápadu nechat oba dva zmíněné žánrové archetypy stanout proti sobě v situaci, kdy si zločinecká organizace, v tomto případě hongkongská triáda, vybírá svého nového vůdce. Výběr se v souladu s letitou tradicí této instituce odbývá hlasováním šéfů jednotlivých okrsků, kteří volí z několika navržených kandidátů. Tentokrát rada vybírá mezi brutálním Big D, který si zjednává autoritu prostřednictvím strachu, a obratným politikem Lam Lokem. Nosné téma volby mezi možnou budoucí tyranií násilí na jedné straně a despotickou spravedlností na straně druhé zde však plní úlohu pouhého McGuffinu. Rada už na začátku filmu zvolí Lam Loka, ovšem Big D se snaží zabránit novopečenému vůdci v převzetí moci stůj co stůj, čímž se děj rychle přesune do mantinelů svižného dobrodružného filmu natočeného efektním „coolness“ stylem typickým pro řadu režisérových děl (vzorovým příkladem jsou Psanci (Fong juk, 2006) uvedení na MFF Karlovy Vary 2007), ve kterých zůstane až do závěru, kdy se gangsterské téma zacházení s mocí opět dostane ke slovu.

V mantinelech dobrodružného žánru se nachází i způsob, jakým film zobrazuje svět triád. Zločinecká organizace je tu líčena jako uzavřené tajné společenství zednářského typu s vlastní rozvinutou mytologií udržovanou při životě pomocí rituálů. Romantická aura klukovských bratrstev, kterou snímek propůjčuje drsným zločincům, je navíc první z mnoha podobností děje Volby s dobrodružnou knihou Jaroslava Foglara Záhada hlavolamu. Hongkongské triády, které tu díky svým sektářským sklonům připomínají podobně orientované stínadelské Vonty, rovněž volí mezi budoucím řádem a chaosem, ve Foglarově knize personifikovaným dvěma kandidáty na titul Velkého Vonta Losnou a Mažňákem. Společný je tu také motiv odznaku vůdcovství, v případě Volby se jedná o velitelskou hůl (silně ritualistického vzhledu), ve Foglarově knize je to tajuplný ježek v kleci, který svým charakterem ještě silněji evokuje mytologické posvátné objekty typu Svatého grálu. V obou dílech je společenstvím nakonec zvolen kandidát zastupující řád, avšak jeho protivník se pokusí zmocnit se odznaku moci (u Foglara je to Mažňákův otec, ve Volbě samotný Big D).

Předchozí exkurz do mystické symboliky a české mládežnické literatury jen dotvrzuje, že Volba představuje sofistikovanější a nápaditější případ mixu kriminálky a dobrodružného filmu typického pro čistě oddychové žánrové produkce.

Antonín Tesař

Volba 2
(Election II -- Hak se wui yi wo wai kwai)   IMDB
Hongkong; 2006     režie: Johnnie To

Pokračování Toova snímku oproti svému předchůdci jednoznačně spadá do žánru gansterky, jelikož jeho ústředním tématem je získávání a udržování moci. Moc zde však není chápána jako prostá silová dominance, která je typická pro akční žánr [3], ale jako společensky respektovaná pozice založená na ovládání druhých. První Volba chápala moc v „gangsterském“ smyslu, ovšem postavy o ni bojovaly prostředky akční dominance. Boj o faktickou moc se zde záhy proměnil v bitvu o její symbol, velitelskou hůl, o který už bylo možné zápasit pomocí zbraní či fyzické síly. Pokračování už dává hrdinům příležitost vést boj o společenskou moc prostředky tomu adekvátními, tedy lží, zastrašováním a kradmým odstraňováním nepohodlných osob.

Snímek se odehrává dva roky po prvním díle, v době, kdy se v hongkongské zločinecké organizaci schyluje k nové volbě vůdce. Ústřední postavou při výběru nového kandidáta je stávající kápo Lam Lok, který v prvním dílu zastával pozici umírněnějšího a diplomatičtějšího volebního kandidáta. Skrze tuto postavu a jejího protihráče, gangstera orientujícího se směrem k legálnímu obchodování Johnnyho, snímek nastiňuje téma korumpující síly moci. Motiv samotné volby se tu vyostřuje, protože k ní tentokrát dochází až v závěrečné části filmu. V centru pozornosti však není samotné rozhodování, ale nečisté zákulisní praktiky v jeho pozadí. Daleko silněji než v prvním díle tu vyvstává paralela politiky a organizovaného zločinu (anglický název Election označující proces demokratických voleb zdůrazňuje politický přesah obou snímku mnohem silněji, než neutrální český titul). Regulérnost volby se ve druhém díle ukazuje jako iluzorní, protože během samotného procesu se mění způsob chování obou kandidátů.

Spolu s tématikou se výrazně proměnila i celková nálada filmu. Zatímco první díl předváděl efektní „coolness“ styl, pro dvojku jsou charakteristické tmavé interiérové scény natáčené často v přítmí. Motiv mocenského boje také dodal větší hloubku jednotlivým postavám, které v drtivé většině pocházejí z prvního dílu, avšak ve dvojce procházejí výrazným charakterovým vývojem. Stejně jako v případě první Volby naplňující znaky mixu gangsterky a dobrodružného filmu je i pokračování poctivě natočenou žánrovkou, která však tentokrát spadá do trochu jiného žánru.

Antonín Tesař

Železný trojúhelník
(Triangle -- Tie saam gok)   IMDB
Hongkong, Čína; 2007     režie: Tsui Hark, Ringo Lam, Johnnie To

[1] Zde je myšlena zejména tradice americké gangsterky, která je odlišná od pojetí tohoto žánru ve východoasijských kinematografiích. V Japonsku totiž snímky z prostředí japonské zločinecké organizace jakuza vycházejí z tradice samurajských filmů a hongkongské „triádové“ filmy často odkazují k žánru wu-sia. V obou případech jejich ústředním tématem není moc, ale zachování osobní cti a vlastního etického kodexu. Volba však toto téma reflektuje jen okrajově a navíc parodicky (postava jménem Big Head ztvárněná tradičně brilantním Suetem Lamem). zpět

[2] K filmu Špinavé ulice viz text Špinavé ulice a strážci pořádku – Proměny krimifilmu na Filmasii 3. zpět

[3] Tato dominance je v akčních filmech dosahovaná fyzickou (bojové filmy) či zbrojní (střílečky) převahou. Jednotlivé snímky se pak soustředí buď na získávání této dominance (filmy o bojových sportech či filmy využívající charakterového modelu „učedník – mistr“), nebo na její uplatňování vůči protivníkům (filmy o pomstě, zachraňování rukojmích či boji jednotlivce ohrožovaného nepřáteli). zpět