Kráva

    Krev znovuzrození

    Pšenice

    Nezávislost

    Odposlechnuto

    Symbol

    Trvalé bydliště

    Unášeni proudem

Asijské filmy na Febiofestu 2010

Hlavní část sedmnáctého ročníku tradiční pražské filmové přehlídky proběhne od 25. března do 2. dubna 2010 na obvyklém místě v multiplexu na Andělu, který se kvůli změně majitele od tohoto roku jmenuje CineStar Anděl. Letošní program opět nabízí pestrou směs dálnovýchodních děl. Většinu z nich natočili respektovaní tvůrci a výběr festivalu tak připomíná soupis očekávaných titulů loňské festivalové sezóny. Výjimkou z tohoto pravidla jsou nenápadité a schematické debutantské čínské snímky Li Tong a Tiché zvonění větru, jež kopírují současné trendy festivalové komerce. Uznání si zaslouží uvedení miniprofilu filipínského tvůrce Rayi Martina, který svými experimentálními snímky přitáhl k filipínské kinematografii pozornost světových festivalů. Jako v předchozích letech jsme z celkem devatenácti snímků vybrali několik titulů, na které bychom rádi formou krátkých recenzí upozornili.

Kráva
(Cow -- Tou niou)   IMDB
Čína; 2009     režie: Kuan Chu (Guan Hu)
sekce: Asijské panorama
1. projekce: 31. března, 22.30, 5. sál
2. projekce: 1. dubna, 20.15, 2. sál
3. projekce: 2. dubna, 22.45, 2. sál

Zápletka snímku o mírně retardovaném venkovanovi, který se za druhé světové války stará o luxusní krávu dovezenou z Holandska, svádí k domněnkám, že půjde buď o rozjuchanou buranskou taškařici typu Absurdistánu (Absurdistan; Německo 2008), nebo naopak o citově vyděračské melodrama o utrpení bezmocných postižených. Kráva se ale v drtivé většině scén vyhýbá oběma polohám, což mate řadu kritiků, kteří snímek váhavě označují jako černou komedii. Film ale rozhodně není krutě komický a dokonce ani tragikomický. Připomíná spíše díla na téma „prosťáček a válka“, v níž nejde o tragický patos ani o zlehčující humor, ale v první řadě o absurditu. Válka se v ní ukazuje jako zkušenost natolik vyšinutá, že ji lze zprostředkovat jen skrze postavu blázna.

Perspektiva, z níž snímek hledí na válečnou zkušenost, stojí stranou opozice hrdinství a deziluze, jež jsou typické pro díla zachycující osudy vojáků na frontě, i mimo tragédie bezmoci, které zobrazují počiny věnované dopadu vojenských konfliktů na civilisty. Jejími základními náladami jsou šílenství a rozklad. Snímek sleduje prosťáčka bloudícího ruinami jeho rodné vesnice, jejíž obyvatelé byli vyvražděni, a v níž se postupem děje střídají výpravy zdivočelých tlup vojáků či uprchlíků. Masakr přežila jen výstavní holandská kráva, která byla přidělená čínské armádě jako válečná výpomoc. Zvíře se stává trofejí, o niž se hrdina sváří se zbloudilci, kteří do této krajiny zmaru náhodou zavítají. Děj je navíc prokládán vzpomínkovými pasážemi odehrávajícími se ve vesnici ještě před jejím vyvražděním. Mrtví ožívají v hrdinově paměti také téměř bez patosu a jeho pokusy je pomstít či jiným způsobem oživit jejich památku vyznívají ve filmu groteskně a planě. Neustálé připomínání předchozího života zemřelých a absenci jakéhokoli odkazu jejich existence v přítomnosti vytváří přízračnou náladu slepé větve času, která se postupně rozkládá před očima jejího posledního pamětníka v podobě hlavního hrdiny. Jediným absurdním dědictvím vesnice zůstává právě výstavní holandská kráva, jejíž nevyzpytatelné chování a umanutá pasivita dokonale vystihují obraz života jako tupého a problémového zvířete, se kterým se nedá příliš hnout, ale jež vyžaduje neustálou péči. S hrdinou ji navíc pojí houževnatost, jíž stále znovu odpovídá na kruté výzvy světa

Pesimismus díla nevyzní tak drtivě díky svižnému tempu, které střídá napínavé situace, jež hrdinu potkávají v ruinách vesnice, a retrospektivní pasáže plné dobrosrdečného humoru. Odlehčeně působí i hyperrealistická stylizace obrazu potlačující barevnost a okázale pojatá choreografie kamery vyžívající se ve velkých celcích plynulých přeletů nad krajinou či jízdách napříč scénou. Styl využívaný též ve výpravných čínských filmech zároveň maskuje, že se jedná o nízkorozpočtovou produkci natáčenou malým štábem v jedné lokaci. Kombinace atraktivního stylu a originálního přístupu k tématu války zapůsobila jak na publikum v Číně, kde se film stal komerčním hitem, tak na diváky na mezinárodním festivalu v Benátkách, na němž bylo dílo uvedeno.

Antonín Tesař

Krev znovuzrození
(The Blood of Rebirth -- Jomigaeri no či)   IMDB
Japonsko; 2009     režie: Tošiaki Tojoda
sekce: Asijské panorama
1. projekce: 26. března, 22.45, 2. sál
2. projekce: 28. března, 15.15, 2. sál

Režisér Tošiaki Tojoda platil na začátku nového tisíciletí za jeden z nejvýraznějších talentů japonské kinematografie. V debutu Pornostar (1998) a následujícím Drsném jaru (Blue Spring; Aoi haru, 2001) ustanovil osobitý dynamický styl vyznačující se videoklipovou estetikou, rytmickým střihem, extravagantní kamerou a symbolistními obrazy, které odhalují emoce ukrývající se v hloubi postav. Ve svých dalších dvou filmech 9 Souls (2003) a Visutá zahrada (Hanging Garden; Kúčú teien, 2005) se místo mládeže zaměřil na starší hrdiny, ale stejně jako v předchozích snímcích zůstalo ústředním tématem hledání vlastního místa ve světě. Tvorba mezinárodně oslavovaného tvůrce však ustala v srpnu 2005, když byl Tojoda zatčen za držení vyššího než lékařsky předepsaného množství povzbuzujících látek. Domácí i zahraniční kritici vzhledem ke konzervativnosti japonské společnosti spekulovali, jaký bude mít podmínečně prominutý trest vliv na autorovu kariéru, ale o aféře i Tojodovi se záhy přestalo psát. Až po čtyřech letech byl bez velké kampaně či výrazné publicity loni v rámci malého festivalu v Montrealu uveden jeho nový film příznačně nazvaný Krev znovuzrození.

Tojoda o něm hovoří jako o svém druhém debutu, čímž výstižně pojmenovává stylový posun díla. Odlišnost od předchozích čtyř režisérových filmů začíná již na elementární úrovni dějiště. Namísto moderních převážně městských prostor, která svým tempem a mnohoznačností vytvářela významově nosné pozadí vůči individualisticky profilovaným hrdinům se zde před zraky diváků odvíjí podobenství z mystické doby, kdy světu vládli bohové a démoni. Vyprávění se převážně odehrává v přírodních exteriérech, které mají podobu jednolitých minimalistických divadelních kulis, jež směřují pozornost publika k postavám. Jednotlivé figury po vzoru bájí postrádají osobnost a pouze zastupují konkrétní vlastnosti či významy. Jako předloha filmu posloužil pradávný lidový příběh, jenž byl zpracován do her divadla kabuki a bunraku, které k prostředí a postavám přistupují stejným způsobem. Tojoda snímek natočil i odlišnou formou, než své předchozí tituly. Převládají dlouhé záběry a kamera v souladu s celkovým kontemplativním tempem setrvává ve fixovaných polohách nebo v pomalých jízdách sleduje postavy.

Tematickým jádrem Krve znovuzrození je láska coby jediný způsob vykoupení z nekonečného koloběhu hněvu a zášti. Okolo tohoto středu se obmotává příběh o masérovi, který se po smrti vrací mezi živé jako nemohoucí schránka hněvu a pouze za pomoci druhých překonává cestu k pramenu znovuzrození. Vyprávění je protkáno setkáními s epizodními postavami, které ozřejmují úděl hrdiny, ale také hrstkou nečekaně groteskních momentů, jako je halucinačně nadsazený finální střet hrdiny s jeho vrahem. Kontrast vážných významů a hravé nadsázky spolu s nesoudností co do délky jednotlivých sekvencí vytváří dojem přetlaku tvůrčí energie, který je typický pro snímky debutujících tvůrců. Stejně jako u nich je i v případě Tojodova „druhého debutu“ na místě přimhouřit oko nad dramaturgickou nezkroceností. Snímek natočený během deseti dní v improvizovaných prostředích a za pomoci režisérových dřívějších spolupracovníků lze vnímat jako obdobu Tojodovy prvotiny Pornostar. V kontextu celé režisérovy filmografie představuje méně uhrančivý příspěvek, ale sama o sobě Krev znovuzrození ukazuje osobitost i talent svého autora a vytváří dychtivá očekávání vůči jeho nadcházejícím dílům. Nezbývá tedy než vyhlížet Tojodův nový druhý film.

Jiří Flígl

Pšenice
(Wheat -- Maj tchien)   IMDB
Čína; 2009     režie: Che Pching (He Ping)
sekce: Asijské panorama
1. projekce: 28. března, 22.45, 2. sál
2. projekce: 30. března, 20.15, 2. sál

Po zakázkově vyznívajícím spektáklu Bojovníci mezi nebem a zemí (Tchien ti jing siung, 2003) navazuje režisér Che Pching Pšenicí na své sofistikované polemiky s žánrem wu-sia. V Šuang-čchi-čen tao-kche (Šermíř přichází do města Dvou vlajek, 1991) a v Ž'-kuang sia-ku (Slunné údolí, 1995) osvěžil tradiční vyprávění o potulných šermířích díky spojení s půdorysem westernu. Vedle žánrové stylizace v obou případech přispělo k proměně tradičního kánonu také důkladné profilování hlavních postav, které do snímků vnášelo rámec osobního dramatu. V novém filmu se Che podobným způsobem chopil čínských výpravných eposů, které z wu-sia vykrystalizovaly v novém tisíciletí po úspěchu snímků Tygr a drak (2000), Hrdina (Jing siung, 2002) a Klan létajících dýk (Š' mien maj fu, 2004) a co do diváckého zájmu klasický žánr zastínily.

Příběh o dvou dezertérech, kteří v době válčících států naleznou útočiště v nepřátelském opevněném městě, by snadno mohl zavdávat k prvoplánovým přehlídkám šiků početných armád a velkolepých soubojů. Pšenice však i přes ambiciózní výpravu neobsahuje jedinou scénu bitvy či vojenského tažení. Válku pojímá coby protiváhu vůči civilnímu životu, jako přízrak, který vrhá temný stín na osudy jednotlivých postav. Oba dezertéři nemůžou před válkou nikdy utéct a neustále musí svou situaci podle ní proměňovat. Už samotný akt útěku je pro oba rozhodnutím, které v sobě zahrnuje vědomí hrozícího trestu, ale současně touhu si navzdory němu zajistit budoucnost – zasloužilý voják uteče, protože potřebuje doma sklidit úrodu, a zbabělý pěšák si prostě chce zachránit krk. Paralelně s nimi vyprávění sleduje manželku knížete, která má v době manželova vojenského tažení na starost opevněné město, v němž zůstaly pouze ženy a děti. Do tohoto prostředí prodchnutého bělostnou nevinností a vitální energií vstupují oba muži se svými špinavými a zpocenými těly zbědovanými válkou a útěkem. Zpočátku jejich přítomnost vyvolává rozverné reakce asociované zpravidla s dobou míru – hostiny, tělesné požitky, plození potomstva či sklizeň. Záhy se ale ukáže, že přetvářka obou mužů, která jim umožňuje užívat si pohostinnosti v nepřátelském městě, má temné a drastické základy.

Pšenice do výpravných eposů, jež tradičně obývají éterické postavy zastávající vznešené ideály, vnáší přízemnost těla, kterou ovšem nepojímá karnevalově, nýbrž intimně. Postavy jsou profilované skrze své tužby, z nichž se skládá obraz života, jenž je přetnut válkou. Vedle vzpomínek na dny míru je jeho součástí také oslepující naděje spočívající v ochotě věřit chlácholivým lžím. Ženy ve městě tak s euforickou radostí přijímají údajné zprávy z bojiště, které si dezertéři vymysleli či v horším případě vytvořili převrácením krutých faktů, a muži zase v pohodlí města spřádají plány na bezstarostný život stranou bojů. Vyprávění balancuje mezi úsměvně rozšafnou satirou a vypjatě tragickým dramatem prosyceným smrtí a zkázou, které se do světa postav vkrádají s tím, jak se začíná bortit vysněná idyla. V tomto ohledu se Pšenice liší nejen od povrchních výpravných spektáklů jako Krvavé pobřeží (2008-2009), které přinášejí adoraci idealizované války, ale také od tragických eposů typu Kletby zlatého květu (2006). Díky fyzickému stylu totiž nenabízí metaforické drama nadreálných figur, které zastupují obecné lidské ctnosti a nešvary, ale naopak navzdory principielně povrchnímu historickému rámci předkládá drásavě blízký obraz životů zmařených válkou.

Jiří Flígl

Jarní horečka
(Spring Fever -- Čchun feng čchen cuej te jie wan)   IMDB
Čína, Hongkong, Francie; 2009     režie: Lou Jie (Lou Ye)
sekce: Jiný břeh
anotace s daty a časy projekcí na stránkách Febiofestu

Juki a Nina
(Yuki & Nina -- Yuki to Nina)   IMDB
Francie, Japonsko; 2009     režie: Nobuhiro Suwa, Hippolyte Girardot
sekce: V hlavní roli dítě
anotace s daty a časy projekcí na stránkách Febiofestu

Karaoke
(Karaoke -- Karaoke)   IMDB
Malajsie; 2009     režie: Chris Chong
sekce: Asijské panorama
anotace s daty a časy projekcí na stránkách Febiofestu

Li Tong
(Li Tong -- Li Tchung)   IMDB
Čína; 2009     režie: Nien Liou (Nian Liu)
sekce: V hlavní roli dítě
anotace s daty a časy projekcí na stránkách Febiofestu

Manila
(Manila -- Manila)   IMDB
Filipíny; 2009     režie: Adolfo Alix Jr., Raya Martin
sekce: Proti proudu: Raya Martin
anotace s daty a časy projekcí na stránkách Febiofestu

Nafukovací panna
(Air Doll -- Kúki ningjó)   IMDB
Japonsko; 2009     režie: Hirokazu Koreeda
sekce: Asijské panorama
anotace s daty a časy projekcí na stránkách Febiofestu

Nezávislost
(Independencia -- Independencia)   IMDB
Filipíny, Francie, Německo, Nizozemsko; 2009     režie: Raya Martin
sekce: Proti proudu: Raya Martin
anotace s daty a časy projekcí na stránkách Febiofestu

Odposlechnuto
(Overheard -- Sit teng fung wan)   IMDB
Hongkong, Čína, Singapur; 2009     režie: Felix Chong, Alan Mak
sekce: Asijské panorama
anotace s daty a časy projekcí na stránkách Febiofestu

Právě hrajeme
(Now Showing -- Now Showing)   IMDB
Filipíny, Francie; 2008     režie: Raya Martin
sekce: Proti proudu: Raya Martin
anotace s daty a časy projekcí na stránkách Febiofestu

Sedm nocí
(Nanayo -- Nanayomachi)   IMDB
Japonsko; 2008     režie: Naomi Kawase
sekce: Asijské panorama
anotace s daty a časy projekcí na stránkách Febiofestu

Soudce
(Judge -- Tchou-si)   IMDB
Čína; 2009     režie: Liou Ťie (Liu Jie)
sekce: Asijské panorama
anotace s daty a časy projekcí na stránkách Febiofestu

Soumrak Janaky
(Deep in the Valley -- Janaka bošoku)   IMDB
Japonsko; 2009     režie: Acuši Funahaši
sekce: Proti proudu
anotace s daty a časy projekcí na stránkách Febiofestu

Symbol
(Symbol -- Šinboru)   IMDB
Japonsko; 2009     režie: Hitoši Macumoto
sekce: Proti proudu
anotace s daty a časy projekcí na stránkách Febiofestu

Tiché zvonění větru
(Soundless Wind Chime -- Wu šeng feng ling)   IMDB
Hongkong, Čína, Švýcarsko; 2009     režie: Kit Hung
sekce: Jiný břeh
anotace s daty a časy projekcí na stránkách Febiofestu

Trvalé bydliště
(Permanent Residence -- Yong jiu ju liu)   IMDB
Hongkong; 2009     režie: Scud
sekce: Jiný břeh
anotace s daty a časy projekcí na stránkách Febiofestu

Unášeni proudem
(Adrift -- Chơi vơi)   IMDB
Vietnam, Francie; 2009     režie: Bùi Thạc Chuyên
sekce: Asijské panorama
anotace s daty a časy projekcí na stránkách Febiofestu