|
Asijské filmy na MFF Karlovy Vary 2008
¬ články / festivaly - 29. 6. 2008
I letos bude město Karlovy Vary hostit aktuální ročník „nejvýznamnějšího mezinárodního filmového festivalu kategorie A ve střední a východní Evropě,“ a to konkrétně ve dnech od 4. do 12. července 2008. Oproti loňskému roku se počet promítacích míst snížil o jedno, tedy na čtrnáct, ale zato se návštěvníci mohou těšit na čerstvě zrekonstruované hlediště Velkého sálu kina Thermal.
Tento ročník je oproti předchozímu s ohledem na početní zastoupení filmů z oblasti Dálného východu znatelně chudší. Poloviční množství titulů ale dovoluje snazší přehled v programu a šanci nepropásnout nic opravdu zásadního. Zatímco loni program nabídl novinky slovutných tvůrců i několik diváckých hitů z Asie, letos naopak převládají snímky méně známých, či začínajících autorů. Abyste při vybírání nebyli odkázáni pouze na pochvalné programové anotace, nabízíme vám krátké hodnocení všech uváděných východoasijských filmů.
– Filmy, které si zaslouží pozornost –
Stejně jako má komerční kinematografie své žánry, lze podobné kategorie schémat a společných znaků spatřovat i ve filmové tvorbě určené pro festivalové či náročnější diváky. Pětici filmů, které považujeme z letošního výběru východoasijské kinematografie za nejpozoruhodnější, spojuje osobitost a originalita, díky nimž se vymezují vůči většině snímků s podobnou tématikou.
Děti temnoty
(Children of the Dark -- Jami no kodomotači)
IMDB
Japonsko; 2008 režie: Džundži Sakamoto
sekce: Horizonty
první projekce: 10. července, 19.00, Pupp
druhá projekce: 12. července, 13.30, Richmond
festivalová anotace
Když děj snímku pojednává o propojení dětské prostituce a černého trhu s orgány v Thajsku, nabízí se přistupovat k filmu s obezřetností a spíše se mu vyhnout. Snímek Děti temnoty se však vymyká z obsáhlé skupiny děl emočně vydírajících diváky tím, že zobrazují těžký úděl zneužívaných dětí. Ačkoli obsahuje žánrově příslušné scény plné slzopudné vypjatosti a křečovité schematičnosti, současně překvapí důkladnou profilací mnohoznačných postav a komplexním záběrem, jímž pojímá centrální téma. Především však odzbrojí poselstvím, které přímo oslovuje diváka, jde na dřeň a má opravdovou přetrvávající hodnotu. Lze až říci, že Děti temnoty očišťují empatické příběhy od apatie vyvolané povrchním kalkulem a navrací jim výmluvnost a sílu.
Hodné kočky
(Good Cats -- Chao mao)
XICI
Čína; 2008 režie: Jing Liang (Ying Liang)
sekce: Fórum nezávislých
první projekce: 8. července, 21.30, Kino Čas
druhá projekce: 9. července, 16.00, Espace Dorleans
festivalová anotace
Na směřování čínské společnosti ke dravému kapitalismu, a především pak na konflikt starých a nových ideálů reaguje množství současných čínských filmů. Většina se však spokojí s tím, že pouze zobrazí stav věcí a morálním odsouzením současného vývoje. Případně některé filmy ve snaze zalíbit se návštěvníkům zahraničních festivalů pojímají téma vyhroceně a s přehnaně kritickým apelem, jenž opomíjí druhou stranu mince (viz tragický Motýlek (Süe čchan, 2007, režie: Pcheng Tchao (Peng Tao)) v programu letošního Febiofestu). Nový film Jinga Lianga, zřejmě nejosobitějšího ze současných mladých čínských autorů, zobrazuje čínskou současnost jako surreální svět na pomezí apatické bdělosti a fantaskního rauše, kde lidské osudy řídí neuchopitelné paradoxy. Lidská sebestřednost zde nabývá podobu zkázonosné ztráty schopnosti vidět svět jako systém příčin a následků. Namísto prostého konstatování nechává film významy vyvstát až druhotně z kontrastu situací obsažených v diskontinuálně poskládaných scénách. Staví při tom především na výmluvnosti svého formálního zpracování, které důkladně konstruuje zdání obyčejnosti. Statická digitální kamera, která se na svět dívá stejně ospale jako hlavní hrdina, obsáhne celé scény v jednom flegmatickém záběru. Pečlivě konstruovanou nezaujatost pak záměrně tříští důkladně vybudované kompozice využívající hloubku pole a množství plánů, čímž se přímo ukazuje roztříštěnost i spojitost kauzálních vazeb ve světě. Vrcholem v tomto ohledu je začlenění hudby čínské metalové kapely Lamb's Funeral do jednotlivých scén. Tím, že celá kapela ve filmu přímo vystupuje například na ulici či v nemocniční chodbě, ale postavy její přítomnost nevnímají, je současně formálním prostředkem i součástí fikčního světa.
Napsáno
(Written -- Written)
Variety
Jižní Korea; 2007 režie: Kim Pjŏng-u (Kim Byung-woo)
sekce: Fórum nezávislých
první projekce: 5. července, 12.30, Kino Čas
druhá projekce: 6. července, 19.00, Espace Dorleans
festivalová anotace
Loni karlovarský festival uvedl jeden z vrcholů jihokorejské mainstreamové tvorby za poslední roky, multireferenční metažánrový snímek Mutant (The Host, Gömul, 2006, režie: Pong Džun-ho (Bong Joon-ho)), a letos českým divákům představí jeden ze zázračných výplodů tamní nezávislé kinematografie. Napsáno je druhý snímek režiséra, scenáristy a střihače Kima Pjŏng-ua a ačkoli vzniklo ještě během jeho studií, jedná se o jedno z nejsofistikovanějších a z tvůrčího hlediska nejoriginálnějších sebereflexivních děl poslední doby. Více se o něm můžete dočíst v samostatné recenzi.
Nejvzdálnější cesta
(The Most Distant Course -- Cuej jao jüan te ťü li)
IMDB
Tchaj-wan; 2007 režie: Lin Ťing-ťie (Lin Jing-jie)
sekce: Jiný pohled
první projekce: 5. července, 16.30, Richmond
druhá projekce: 6. července, 10.30, Lázně III
třetí projekce: 10. července, 16.00, Divadlo Husovka
festivalová anotace
Dny, kdy roadmovie vyjadřovala svobodu a nevázanost jsou nenávratně pryč; dnes by takové snímky kvůli strojeně působící rebelii vzbuzovaly spíše posměch. Současná kinematografie žánr využívá jako metaforu pro vnitřní cestu svých hrdinů, na jejímž konci zpravidla čeká sebepoznání. Tchajwanský režisér Lin Ťing-ťie, který Nejvzdálnější cestou debutuje na poli celovečerního filmu, ve svém podmanivém, impresivním díle jakoby spojuje oba z uvedených přístupů k žánru. Svobodu však nepojímá jako rebelii vůči společnosti či ideologii, ale coby intimní hodnotu. Trojici svých hrdinů nejprve představuje ve vazbách na okolí a cestou, na kterou se vydávají, je přivádí k uchopení sebe samých a osvobození se od skličujících pout. Snímek se při tom vyhýbá povrchnosti i snadným řešením problémů a upoutá decentním ztvárněním a nápaditě vystavěnými scénami emotivních konfrontací.
Noc a den
(Night and Day -- Pam kua nat)
IMDB
Jižní Korea; 2008 režie: Hong Sang-su (Hong Sang-soo)
sekce: Horizonty
první projekce: 4. července, 22.00, Espace Dorleans
druhá projekce: 8. července, 11.00, Divadlo Karlovy Vary
druhá projekce: 10. července, 22.00, Thermal - Kongresový sál
festivalová anotace
Ačkoli Hong Sang-su patří mezi tvůrce, kteří se opakovaně věnují stejným tématům a tvoří v zásadě stejným stylem, svůj přístup s každou novou látkou obměňuje. Tematický základ jeho snímků představuje reflexe frustrací a chtíče současné dospělé generace. Stylově filmy charakterizuje strohý minimalismus výrazových prostředků a vytváření banálních situací působících dojmem každodennosti. Vyprávění při tom následuje striktně projektované vyprávěcí struktury, které vytváří příběhové konstrukce založené na přímém opakování či obměňování totožných událostí uvnitř jednoho filmu. Právě v prostoru střetu dvou v podstatě stejných, ale při tom zásadně odlišných událostí vyvstávají z Hongových děl obecné významy přesahující individuální životy jejich postav. Ve svém osmém filmu se Hong opět drží stejného tématu, ale nejen, že ho pojímá více intimně a individuálně, ale současně oproti předchozím snímkům obměňuje stylovou paletu a způsob vyprávění. Kamera tentokrát není nezúčastěný pozorovatel (jako například ve snímku Panna svlečená donaha svými nápadníky (O! Su-džŏng, 2000)), ani přiznaně filmovým prostředkem (viz Příběh filmu (Gŏk čang čŏn, 2005)), ale bere na sebe roli přímého účastníka, jež aktivně sleduje a zaznamenává dění (což dokládají výrazné švenky a zoomy). To odpovídá vyprávěcí struktuře, která má podobu věcných deníkových záznamů hlavního hrdiny, a přejímá tedy roli formátu, jehož podstatou je záznam a nikoli přímá reflexe. Následkem toho je prvek opakování tentokrát ve vyprávění méně výrazný, nicméně jeho objevení stále zakládá klíč k interpretaci filmu. Hong si vedle stálého obměňování vlastního hlediska i stylového zpracování zaslouží uznání také coby jeden z mála tvůrců, kteří své dílo zasadili do Paříže, ale nenechali se zlákat povrchním pozlátkem proslulé metropole.
– Další uváděné východoasijské filmy –
Děvčátko z černé země
(With the Girl of Black Soil -- Kŏmŭn ttangŭi sonjŏ wa)
IMDB
Francie, Jižní Korea; 2007 režie: Džŏn Su-il (Jeon Soo-il)
sekce: Jiný pohled
první projekce: 7. července, 10.30, Richmond
druhá projekce: 11. července, 19.00, Thermal - Kongresový sál
třetí projekce: 12. července, 10.00, Kino Panasonic
festivalová anotace
Ačkoli se festivaly stále prezentují jako výkladní skříně filmového umění, současně představují trh, který má stejně jako komerční kinematografie své trendy. Nevyhnutelným výsledkem ustanovení festivalového publika byl rozmach „festivalové exploatace“ – prvoplánových snímků, které v divácích střední a vyšší třídy vyvolávají chvilkové pohnutí vyhrocenými sociálními příběhy s laciným sentimentem. Ne náhodou se jedním ze vždy vděčných prostředků těchto filmů stalo povrchní zacílení na dětské postavy. Děvčátko z černé země je „festivalová exploatace“ par excelance (což dokládá i financování filmu z Francie a ze zdrojů jihokorejských státních fondů) a proto ho lze doporučit pouze jako srovnání s výše zmíněným filmem Děti temnoty, které ukáže, proč je japonský snímek tak výjimečný.
Rudá osina
(The Red Awn -- Chung-se kchang-paj-jin)
Wiki
Čína; 2007 režie: Cchaj Šang-ťün (Cai Shangjun)
sekce: Jiný pohled
první projekce: 4. července, 16.00, Thermal - Kongresový sál
druhá projekce: 7. července, 13.00, Thermal - Kongresový sál
třetí projekce: 8. července, 19.00, Richmond
festivalová anotace
Režijní debut Cchaje Šang-ťüna, scenáristy festivalového hitu Čínská lázeň (Siao, 1999), získal na festivalu v Pusanu cenu FIPRESCI. Ocenění ho sice na jedné straně zviditelňuje mezi řadou jiných současných čínských filmů, ale váže na sebe i devalvační stigma tohoto ocenění. Při pohledu na historii ceny FIPRESCI totiž nelze přehlédnout fakt, že vedle snímků, které si prestižní cenu zaslouží svou osobitostí a tvůrčími kvalitami, velkou část držitelů představují tituly, které velebí tradiční hodnoty a do nových příběhů zpracovávají klasická témata. Jedním z nich je bohužel i Rudá osina, která rozvádí problémy sbližování odloučených potomků s rodiči a nevyhnutelnost, s níž synové opakují hříchy svých otců. V zástupu stejně zaměřených děl pak tento film vlastní identitu nabývá tím, že téma rozehrává v prostředí čínského venkova, které zachycuje v barvitě komponovaných obrazech.
Střelec
(Slingshot -- Tirador)
IMDB
Filipíny; 2007 režie: Brillante Mendoza
sekce: Jiný pohled
první projekce: 6. července, 10.00, Kino Panasonic
druhá projekce: 11. července, 19.00, Espace Dorleans
třetí projekce: 12. července, 13.00, Kino Panasonic
festivalová anotace
Filipínský filmař Brillante Mendoza patří mezi oblíbené tvůrce mezinárodních festivalů, což velkou měrou vychází z toho, jak dokáže držet krok s trendy festivalové komerce. Polovina jeho filmografie, čítající toho času sedm celovečerních titulů, jakoby reagovala na poptávku po snímcích s homosexuální tematikou (viz sekce Jiný břeh na loňském Febiofestu), zatímco druhá polovina spadá svým prvoplánově efektním zaměřením na bezútěšné sociální aspekty Filipín do kategorie „festivalové exploatace“. Tam náleží i Střelec, kde Mendoza spojuje populární koncept sledování protínajících se osudů několika postav s přemrštěně nadsazeným prostředím slumů. Namísto sentimentálních dětských příběhů (mezi něž patří například vloni v Karlových Varech uvedený Svěřenec John John (Foster Child, 2007)) se nyní Mendoza spoléhá na efekt přehnaně názorných obrazů násilí, bídy a sexu, který umocňuje dynamickým expresivním stylem. Stejným směrem se ubírá i režisérův nejnovější počin Serbis (Servis, 2008), který vznikl ve francouzské koprodukci a exploatuje prostředí a situaci rodiny, jež provozuje zchátralé porno kino.
Šachta
(The Shaft -- Ti-sia te tchien-kchung)
Čína; 2008 režie: Čang Čch' (Zhang Chi)
sekce: Soutěžní sekce
první projekce: 10. července, 17:00, Thermal - Velký sál
druhá projekce: 11. července, 13:00, Espace Dorlea
festivalová anotace
Čínské filmy ze sociálního prostředí, s nimiž se lze setkat na mezinárodních festivalech, sice diváky oslovují tím, že kritizují poměry v zemi, ale svým pohledem mají blíže k zahraničnímu vnímání, než k tomu, jak se vidí sami Číňané. Ti o sobě tvrdí, že si nikdy nestěžují, což nesouvisí s ideologickým tlakem, nýbrž s tradičním chápáním života. V tomto ohledu Šachta zaujme jako vpravdě čínský film. Snímek se odehrává v hornickém městě, kde se potkává chudoba a zpustlost s atributy moderního života. Postoj filmu k dějišti však není kritický, ani smířlivý, nýbrž bezpříznakový a čistě konstatující. To odpovídá duchu celého filmu, který ač ukazuje životy příslušníků tříčlenné rodiny, pojímá je nikoli individuálně, ale coby soubor závislých osudů, které ukazují obecný lidský úděl. Film tak ústí do hořkosladkého pocitu nevyhnutelnosti a upřímného nahlédnutí lidského života jako kompromisu mezi osobními sny a reálnými možnostmi.
Věříme v lásku
(In Love We Trust -- Cuo jou)
IMDB
Čína; 2007 režie: Wang Siao-šuaj (Wang Xiaoshuai)
sekce: Horizonty
první projekce: 5. července, 13.30, Lázně III
druhá projekce: 9. července, 10.30, Richmond
třetí projekce: 12. července, 19.00, Kino Panasonic
festivalová anotace
Wang Siao-šuaj patří mezi tvůrce tzv. šesté generace čínských filmových režisérů, jejichž nezávisle produkované filmy zaměřené na současný život ukázaly v 90. letech světu kritický obraz dobové Číny. Zatímco slavily v zahraničí úspěchy, doma snímky narážely na cenzuru a zpravidla nebyly vůbec uvedeny, což jejich autorům v očích západu přidalo lesk rebelských umělců. Zpravidla je základem těchto děl absurdní situace, která vznikla kolizí individuálních životů obyčejných postav s hodnotami a praktikami vládnoucí ideologie. Dramatičnost pak vychází ze stálého stupňování a vyhrocování příslušné situace, přičemž vývoj charakterů a vyprávění často stojí na vedlejší koleji. Tento princip tvoří základ i Wangovy novinky, vážného středostavovského melodramatu, jehož centrální konflikt reflektuje čínskou politiku jednoho dítěte.
– Speciální projekce –
Tan Dun: První císař
(The First Emperor)
Wiki
USA; 2006 režie: Čang I-mou (Zhang Yimou)
sekce: 2008: Hudební odysea
první projekce: 4. července, 19.00, Divadlo Husovka
druhá projekce: 8. července, 19.00, Divadlo Husovka
festivalová anotace
Projekce představení newyorské Metropolitní opery se staly hitem v pražském kině Aero a v rámci karlovarského festivalu bude mít projekt také své okénko v programu. Jeho součástí bude i záznam výpravné opery Tan Dun: První císař, jež láká na obsazení i štáb slovutných jmen. Projekt spojuje partituru od čínského skladatele Tchana Tuna (Tan Dun), který skládal hudbu pro hity Tygr a drak (Wo chu cchang lung, 2000) a Hrdina (Jing siung, 2002), libreto od čínského spisovatele Cha Ťina (Ha Jin). Inscenaci režíroval nejslavnější současný čínský filmový režisér Čang I-mou, jehož velkovýpravné eposy jako Kletba zlatého květu (Man čcheng ťin taj chuang ťin ťia, 2006) kolují i v české distribuci. Další posty výroby byly obsazeny známými profesionály z celého světa, kteří společnými silami vytvořili opulentní představení. Jak se dalo předpokládat, je však opera především obrovskou zářivou bublinou, která sice ohromí pompézním zpracováním, ale po třech hodinách praskne a ukáže svou vnitřní prázdnotu. Nicméně příznivce výpravné komerce zajisté nezklame.
Jiří Flígl
|
