Three Times

Snímek Three Times lze chápat jako filmovou poezii i jako formalistickou manýru. Dílo složené ze tří samostatných segmentů s téměř vyprázdněnou příběhovou složkou a minimem mluveného slova tvoří spletitou síť odkazů spojujících jednotlivé části mezi sebou a odkazujících ke starším autorovým dílům. Potlačením vyprávěcích a dramatických aspektů filmového umění snímek zdůrazňuje nepřímé způsoby vyjadřování skrze obraz, hudbu a psaný text. Jazyk Three Times je metaforický, přičemž významy zde vycházejí především z množství paralel mezi jednotlivými segmenty, z nichž se dílo skládá. Z určitého pohledu se tak stává uměním, jak říkat jednoduché věci složitě, z jiného pokusem o filmový ekvivalent obrazového triptychu, trojvěté symfonie či třídílné básně.

Klíč k pochopení filmu spočívá ve zkoumání vzájemných rozdílů a podobností trojice segmentů, z nichž se dílo skládá. Každá z částí filmu, jehož původní název v překladu zní „Nejlepší z časů“, se odehrává v jiném období dvacátého století a je označena jiným přívlastkem. První pasáž z roku 1966 je pojmenována Čas na lásku, druhá z roku 1911 je Časem na svobodu a poslední z roku 2005 nese titul Čas na mládí. Všechny segmenty sledují vztahy dvou postav, které jsou vždy ztvárněny týmiž herci (představitelka ženských hrdinek Šu Čchi (Shu Qi) i protagonista mužských rolí Čang Čen (Chang Chen) pocházejí z Tchaj-wanu, ale známí jsou také ze zahraničních snímků – Šu Čchi především z množství hongkongských žánrových titulů, Čang Čen z panasijského opusu Tygr a drak (Wo hu cang long, režie: Li An (Lee Ang), Tchaj-wan, Hongkong, Čína, USA, 2000) a několika děl Wonga Kar Waie). Trikolóra lásky, svobody a mládí, kterou se snímek zaštiťuje, je významově odstíněna řadou atributů, které snímek daným pojmům v jednotlivých segmentech přisuzuje. Jestliže většina první části se odehrává u kulečníkového stolu a neustálé potkávání a rozcházení se obou postav přirovnává lásku k vzájemnému sbíhání, narážení a rozbíhání biliárových koulí, pak svoboda ve druhé části je píseň, kterou zpívá hrdinka uvězněná v labyrintu luxusního nevěstince, a emblémem mládí v závěrečném oddílu je motorka, na níž ústřední dvojice projíždí ulicemi současné Tchaj-peje. Příznačné jsou také činnosti, jež dramaturgie postavám upírá. První část zabírá pouze scény, kdy se hrdinové k sobě blíží, ale jejich společně strávené chvíle jsou z děje vypuštěny, druhý segment koncipovaný jako němý film postavy toužící po svobodě zbavuje hlasu a třetí díl opět pomocí střihu vynechává sexuální scény. Každá z pasáží také zdůrazňuje, či přímo tematizuje jednotlivé vyjadřovací prostředky snímku: v prvním díle je to hudba reprezentovaná množstvím písní, které podbarvují jednotlivé scény, ve druhém text přítomný nejen v dialozích ztvárněných po vzoru němého filmu titulky, ale také básní citovanou hlavní postavou, a ve třetím fotografie, jejichž výroba je profesí mužského hrdiny.

Originální forma vyprávění a důraz na práci se střihem a kamerou dělají z filmu propracované stylistické cvičení, které po profesionální stránce dopadlo zcela bezchybně. Tento rámec však snímek překračuje už jen s obtížemi. Působivost a přesvědčivost jednotlivých segmentů je totiž výrazně kolísavá. První epizoda je dějově nejprostší, ale také emocionálně nejsilnější, zatímco závěrečná pasáž o romanticky rozervané zpěvačce působí v mnoha místech přepjatě. Druhý i třetí segment navíc s otevřeností hraničící se sebevykrádáním parafrázují předchozí Chouova díla Chaj-šang-chua (Květiny Šanghaje, 1998) a Millennium Mambo a nebýt složité sítě vzájemných odkazů mezi jednotlivými segmenty, díky nimž snímek jako celek drží pohromadě, by tyto dva přívažky první pasáže těžko obstály.

Hlavní předností snímku tedy zůstává podobně jako v předchozích Chouových dílech styl a precizní naplnění původního zadání. Na rozdíl od dřívějších režisérových filmů, které vycházely z konvenčního, avšak silného námětu, je v Three Times oním ústředním zadáním samotná struktura díla. Výsledkem je formalistický manýrismus, který vyjadřuje známé a obecné metafory pracnými a invenčními prostředky.

Antonín Tesař