Naprosto neočekávané

Obvykle se za klíčovou osobnost pro posuzování filmového díla považuje režisér. Jenže film je v prvé řadě kolektivní dílo a někdy může dominantní vliv na jeho kvalitu a jeho výmluvnost mít nikoli režisér, nýbrž hlavní hvězda, producent či scénárista. Nepočetná režijní filmografie Patricka Yaua příznačná žánrovou a stylovou nestálostí přímo svádí k hledání původu kvalit jeho nejvyváženějšího a nejkvalitnějšího snímku s názvem Naprosto neočekávané v rukou někoho stranou režisérské stoličky.

Yauův o rok starší titul Um fa (Skrytá odměna; The Longest Nite, 1997) se vyznačuje přepjatě expresivním formalismem a režijní nekompetencí v dynamice scén a tempu celého filmu, které ovšem u novějšího snímku nenajdeme. Ten naopak překvapí stylovou vyrovnaností, důslednou účelností filmových prostředků a citem pro detaily. Jenže soudě podle Yauovy celkové filmografie nejsou klady Naprosto neočekávané dílem režisérova řemeslného zrání, ale spíše zásahem produkujícího Johnnieho Toa, jehož společnost Milkyway Image oba zmíněné filmy financovala. Převzetí režijních otěží do zkušenějších rukou je pak naprosto evidentní u snímku Joi gin A Long (Sbohem, Ah-Longu; Where a Good Man Goes, 1999), kde už je Yau uveden pouze jako spolurežisér (associate director), navíc stranou titulku, který jako plnohodnotné režiséry stanovuje Johnnieho Toa a Waie Kai Faie. Následující vývoj Yauovy kariéry, která pokračuje přes jediný další, okamžitě zapomenutý celovečerní film a končí u režie mnohadílných televizních seriálů, potvrzuje oprávněnost navrženého opomíjení osoby uvedené coby režisér.

Na jedné straně se nabízí označit jako hlavní tvůrčí sílu za Naprosto neočekávané uskupení Milkyway Creative Team, které se často objevuje v titulcích filmů produkovaných stejnojmennou společností. Označení, jež zřejmě skrývá hlavní tvůrčí osobnosti Milkyway Image, tedy Johnnieho Toa a Waie Kai Faie, určitě nese velký podíl na podobě snímku. Nabízí se však možnost zacílit pozornost na jinou osobu, většinou kritiků doposud opomíjenou, a sice na muže jménem Yau Nai Hoi. Do roku 2007, kdy debutoval coby režisér, figuroval v titulcích desítek filmů vždy jako scénárista. Všechny jeho filmové scénáře, z nichž mnohé získaly ceny hongkongských filmových kritiků a výroční ceny hongkongské kinematografie (Hong Kong Film Award), jsou spojeny s Johnniem Toem, potažmo s Milkyway Image. Současně filmy, které nesou Yauův podpis, představují Toovy největší hity, takže se nabízí považovat Yaua za výrazný faktor kvality filmů Johnnieho Toa.

Naprosto neočekávané nese klasické rysy Yauova scénáře: originální, až troufalé míšení žánrů, ohýbání základních žánrových schémat a využití náhody jako hybatele děje. Yau v tomto případě vychází z tradičního hongkongského žánru policejního akčního thrilleru. V době vzniku filmu již notně vyčpělou kategorii zatíženou mnohokráte omletými klišé a s vyčerpaným potenciálem scénárista kombinuje s naprosto protichůdným a v zásadě neslučitelným žánrem dívčí středoškolské romantické komedie. Hrdiny filmu jsou dva detektivové v nejlepších letech a jejich společná spolužačka ze střední školy, s níž se po dlouhé době náhodou setkali během vyšetřování jednoho případu. I když postavy mají svá školní léta dávno za sebou, podoba jejich vzájemných vztahů uvnitř milostného trojúhelníku a jejich charakterové rozehrání přímo odpovídá základním pravidlům dívčích romantických seriálů ze středoškolského prostředí, jaké každoročně vznikají v Japonsku. Právě tyto seriály byly součástí vlny japonských televizních seriálů, která se v Hongkongu konce 90. let těšila enormní popularitě, a Yau z nich při konstruování scénáře vyšel.

Japonská středoškolská romantika určená dívkám zakládá na milostném trojúhelníků dvou chlapců a jedné dívky. Dívka je zpravidla submisivní (a to i v případě, že se na první pohled projevuje jako hyperaktivní a svéhlavá) a vždy se musí rozhodnout mezi chlapci, kteří zastupují protichůdné povahové typy. Zatímco jeden je charakterní, rozvážný, rezervovaný a seriózní, druhý se vyznačuje lehkomyslností, odvázaností, bezprostředností a bodrostí. Samozřejmě jsou oba nesmírně pohlední a sympatičtí. Vzájemné city zůstávají všem třem postavám navzájem skryty a veškeré milostné konflikty a nedorozumění, které představují hlavní atrakce seriálů, pramení právě z nevyřčených náklonností, mylných předpokladů stran citů druhých osob a vlastní citové uzavřenosti každé postavy. Další atraktivní, a tedy často využívaný motiv daného žánru představuje tragičnost nevyužitých příležitostí a zmařených šancí. Pro jeho podpoření zůstávají veškerá citová vzplanutí v čistě platonické rovině. Hrdinové Naprosto neočekávané se i přes svůj věk chovají přesně podle popsaných typových škatulek, a nikoli podle zákonitostí a schémat dospěláckých romantických komedií (do rozhodování o partnerovi nikterak nevstupují kariérní, majetkové ani sexuální faktory). Jejich setkání po letech v nich totiž znovu probudí jejich city z minulosti a uvrhne je jakoby zpět v čase do jejich středoškolských let. Vliv dívčích seriálů dokládají také vedlejší postavy, které zastupují další klasické charaktery milostných příběhů pro náctileté – konkrétně „druhá dívka“ se svým citovým trápením, které zasahuje i do hlavního milostného trojúhelníku, a zkušená, láskou ošlehaná postava, která v klíčové chvíli hrdinovi promluví do duše (zpravidla to bývá starší sourozenec, nebo blízký příbuzný, zde tuto úlohu přebírá nejstarší člen detektivního oddělení).

Zručnost Yauova psaní dokládá, že i z výstřední žánrové kombinace dokáže vytvořit soudržný vyvážený celek, kde jedna složka pracuje pro druhou. Vsazení romantiky do ponurého policejního dramatu ji oprošťuje od teenagerské afektovanosti a atakující růžové roztomilosti a naopak ji dává melancholičtější podobu (kterou zdůrazňuje neustávající déšť), ale současně i nadhled a odlehčení. Stejně tak rovina policejního dramatu dostává potřebné osvěžení, a to především v postavách. Zaměření na citové vazby uvnitř detektivního oddílu zbavuje postavy žánrové hrdinskosti a nadlidskosti. Zdejší detektivové nemají vůbec nic společného s ikonickými geroji z filmů Johna Woo či Ringo Lama. Yau své postavy skrze stylizaci podle schémat jiného žánru paradoxně zplastičťuje. Jeho detektivové nejsou hrdiny bez bázně a hany, ale skrze ukázání jejich citů, obav, nadějí a tužeb se stávají sympatickými „obyčejnými“ muži. O to větší pak film v divácích vyvolává napětí, když takové postavy konfrontuje s žánrově předpisovou skupinou bezcitných a všehoschopných vyvrhelů. Z toho vznikající vyhrocené a napjaté situace zase Yau využívá jako katalyzátory pro vyjevení citů postav.

Název Naprosto neočekávané (potažmo výmluvnější anglický titul Očekávejte neočekávané) však neupozorňuje diváka pouze na netradiční naplňování žánrů, ale především vyjadřuje obsah snímku. Vrstvení příběhu a osudy postav totiž zásadní mírou ovlivňují faktory náhody a nevyzpytatelnosti. Zatímco náhoda nenápadně svádí dohromady postavy (setkání spolužáků po letech na základě případu) a spojuje dějové linie (policisté při pronásledování jedné zločinecké skupiny narazí na jinou), nevyzpytatelnost krutě zasahuje do života všech aktérů a to jak v rovině romance, tak policejního dramatu. Postavy se tedy nemají na co spolehnout a v jejich světě neexistují žádné jistoty. Z toho plyne, že ani nemají moc nad svým osudem. Tuto rovinu dále zdůrazňují dvě zločinecké skupiny ve filmu. Vedle ubohých a většinu filmu směšných zlodějíčků z Číny, kterým naprosto nic nevychází podle plánů, představuje čtveřice bestiálních hongkongských gaunerů ohrožení zasahující nejen postavy, ale i diváka. Doslova vzbuzují pocit, že člověk není v bezpečí ani na ulici (krvavé přestřelky v ulicích), ani ve vlastním bytě (gangsteři vždy vtrhnou do vytypovaného bytu, zaberou ho a znásilňují jeho obyvatelky), a ani se nemůže spolehnout na žádné slitování (zabitý kojenec v pračce).

Yau tedy nekonstruuje jen myšlenkově prázdnou, elegantní žánrovou hru. Stejně jako mnohé další filmy podle jeho scénářů má i tento dalekosáhlý přesah a představuje metaforu k aktuální společenské situaci Hongkongu. Nejistota, ohrožení vycházející z nevyzpytatelnosti a ztráta kontroly nad vlastním osudem silně rezonovaly s domácími diváky, kteří v době vzniku filmu zrovna za sebou měli oficiální navrácení Hongkongu Číně, jež proběhlo bez jakékoli možnosti z jejich strany událost ovlivnit. Hongkong pod čínskou vlajkou zrovna započal novou kapitolu svého vývoje a nikdo nevěděl, co lze od následujících let očekávat. Přímo roce 1998 navíc obyvatelé Hongkongu znovu pocítili, že jsou vystaveni napospas nevyzpytatelnému světu, když kvůli Asijské hospodářské krizi přišli o své jmění. Z toho, že se Yau zaměřil na tyto dobové nálady, však nelze usuzovat, že je pesimista. Spíše se nabízí označit ho za vnímavého pozorovatele, který dokáže dobu reflektovat metaforami v rámci žánrových filmů. Dokládají to novější filmy podle jeho scénářů, kde postavy sice stále podléhají náhodě a vlivům, které nedokáží kontrolovat, ale výsledný dojem ukazuje optimistický vývoj, ba dokonce možnost vlastního realizování v souladu s vnějším světem.

Náhoda a nevyzpytatelnost představují z hlediska dramaturgie filmu velmi vděčný prostředek, který Yau mistrovsky využívá. Naprosto neočekávané díky tomu obsahuje několik naprosto odzbrojujících zvratů. Jejich účinnost zesiluje výše zmíněné polidštění hrdinů a s ním ruku v ruce jdoucí precizní dramaturgická výstavba filmu pečlivě vyvažující romantickou a kriminální rovinu. Název tedy je ve výsledku všeříkající a to na mnoha rovinách. Primárně by divák neměl podceňovat daný snímek. Nejen, že skýtá mnohé nečekané zvraty, ale perfektně funguje jako drama, akční film a romance, přičemž geniální kombinací všech prvků skládá úchvatné dílo. Druhotně název naznačuje, že není radno podceňovat hongkongské komerční filmy a vnímat je pouze jako únikovou zábavu. Kontext doby je až překvapivě výrazný v převažující většině směrů hongkongské kinematografie, přinejmenším od 70. let do současnosti. A v neposlední řadě lze „naprosto neočekávané“ uplatnit i jako heslo proti veškerému zobecňování a vůči všem rádoby prognostickým soudům. Před předáním Hongkongu Číně mnozí filmoví kritici zvěstovali zkázu hongkongského filmu. Jenže v roce 1996, tedy v době, kdy velké tvůrčí hvězdy hledaly útočiště v zahraničí, přišli Johnnie To a Wai Ka Fai, založili Milkyway Image a spolu s dalšími tvůrci udrželi skrze tituly jako Naprosto neočekávané Hongkong na výsluní světové kinematografie.

Jiří Flígl