Kruhy pod očima

V posledních filmech režiséra Cchaie Ming-lianga jako by všechno, co na plátně vidíme, bylo jen zástupným symbolem pro něco hlubšího a obecnějšího. Jak jeho předchozí snímek Chuť melounů (Tchien pien i tuo jün, 2005), tak nejnovější dílo Kruhy pod očima se skrze zdánlivě banální a všední obrazy vyjadřují k základním lidským emocím a pohnutkám. V případě Chuti melounů to byla touha, u Kruhů pod očima jde o vzájemnost.

Esej z obrazů a hudby

Všechny Cchaiovy filmy jsou formálně velmi odtažité. Nemívají smysluplný příběh, obsahují minimum dialogů a jejich postavy poznáváme výhradně z jejich vnějšího chování. Stylově navazují na tradici takzvaného nového tchajwanského filmu a jeho stěžejního představitele Chou Siao-Siena (Hou Hsiao-Hsien), takže v nich převažují dlouhé záběry snímané z velké vzdálenosti od postav. Cchaiova díla se vzdávají i dalších vyjadřovacích možností filmů v podobě subjektivní kamery, scénické hudby a střihu uvnitř jednotlivých scén. Cchaiovy filmy se vyjadřují téměř výhradně jazykem mizanscény, kde nositeli významů jsou předměty, lokace a chování postav před kamerou. Důležité přitom není to, co ve filmu přímo vidíme nebo slyšíme, ale teprve asociace a nálady, které v nás vnímané obrazy a slova vyvolávají. Přenesené a symbolické významy dohromady nevytvářejí ani tak konstrukci dramatickou (s příběhem a postavami), jako spíš úvahovou (s tématy a tezemi). Vznikají tak cosi jako filmové eseje, jejichž jazykem nejsou slova, ale obrazy a písně, tedy nepřímé a mnohovýznamové formy vyjadřování.

Kruhy pod očima mají zdánlivě stejnou strukturu jako Chuť melounů. Oba filmy jsou uvozeny scénami dlouhých monologů, po kterých z nich mluvené slovo téměř úplně vymizí. Komentář v televizní reportáži na začátku Chuti melounů pomocí metafor (nadbytek melounů a nedostatek vody) definuje základní téma celého filmu a dává klíč k jeho pochopení. V úvodu Kruhů pod očima sledujeme vyvolávače, který o sobě mluví jako o šamanovi a dává skupince mužů tipy na sázení. Tentokrát však jsou zde uvozená témata naděje a štěstěny jen výchozími body Cchaiovy úvahy, od nichž se film brzy posouvá dál k jiným otázkám. Není to přitom pouhý pohyb vpřed (podobný pravidelnému plynutí vody v řece), ale spíš ponor do hloubky či cesta k počátečnímu prameni.

Základní myšlenka, kterou bychom v případě tohoto filmu mohli směle označit jako poselství, přitom není nijak objevná či komplikovaná. Avšak cesty, kterými se film k této myšlence přibližuje a podoby, jaké na sebe tyto cesty berou, jsou fascinující. Dlouho to vypadá, že hlavním tématem Kruhů pod očima je vztah aktivního a pasivního člověka. Hned po výše popsaném úvodním monologu se na scéně objeví mladík, který skupině mužů nerozumí a při následující potyčce zkolabuje a omdlí. Najdou ho indičtí přistěhovalci a odnesou ho do domova jednoho z nich, který se pak o něj stará. Motiv opatrovnictví a pečování se opakuje i v dalších paralelních dějových liniích (stejně jako mnoho jiných Cchaiových filmů skládají i Kruhy pod očima dohromady mozaiku životů několika postav, které různě potkávají). Snímek je plný scén ošetřování, umývání a pečování o ochrnuté, letargické lidské bytosti neschopné vlastní aktivity. Vztah aktivního a pasivního partnera se objevuje i v méně zjevných podobách, například v sexuální rovině ve scéně, kdy muž na ulici uspokojuje partnerku rukou, nebo v textech starých čínských cajdáků, které ve filmu zní z rádií a televizí a jejichž tématy jsou radost a životní aktivita, nebo smutek a zoufání po lepších časech. Dalším velkým motivem filmu je jazyková bariéra mezi lidmi rozdílných národností (snímek se odehrává v malajském městě Kuala Lumpur a hrdinové jsou cizinci nebo příslušníci různých etnik). Ke konci filmu se však hlavním motivem stane nutnost nikoliv pouze opatrovnictví, ale vzájemnosti, která teprve je zdrojem štěstí a rovnováhy.

Tekutý život, duch města

Nejtypičtějším motivem Cchaiových filmů je voda, která obecně patří k nejsložitějším a nejméně jednoznačným symbolům. Režisérova díla právě této mnohoznačnosti vodního živlu využívají. V Kruzích pod očima vidíme vodu plynoucí mimo svá koryta, vodu jako prostředek očisty nebo vodu pasivní, hrozivě nehybnou a rozlehlou. Ve výsledku je voda v Cchaiových filmech tak všudypřítomná a zásadní, že ji můžeme vnímat jako symbol pro jakousi základní matérii života či světa.

Důležitým prvkem Cchaiových mizanscénových meditací jsou také lokace, v nichž se děj odehrává. Na geniu loci se ostatně nesl celý režisérův film Sbohem, Dragon Inn (Bu san, 2002). Všechna jeho díla se odehrávají ve velkoměstě a toto prostředí zde má stejně amorfně (tekutě) proměnlivý symbolický význam jako obraz vody. Může být nelítostným neonovým bohem zotročujícím své obyvatele v Rebelech neonového boha (Čching šao nien na ča, 1992), chladným a sterilním bludištěm interiérů, v němž se odehrávají osamělá dramata touhy hlavních hrdinů v Chuti melounů, ale také místem, které jeho obyvatelům zlidštělo jako kino ve Sbohem, Dragon Inn. V Cchaiově novém filmu sledujeme zrcadlově převrácený obraz města oproti předchozí Chuti melounů. Zatímco tam bylo všechno čisté, úplné a působilo dojmem odcizené dokonalosti, Kruhy pod očima se z velké části odehrávají v neuklizených chudinských bytech a v ubytovnách přistěhovalců. Předměty jsou v místnostech umístěny jakoby jen provizorně, což vyvolává dojem dočasnosti, ale tento nepořádek a opotřebovanost zase působí útulně a osobitě, a tedy svým způsobem blízce. Nejvýraznější lokací ve filmu je obrovský nedostavěný dům s umělou vodní nádrží. Také on je v provizorním stavu a útočiště, které zde postavy nacházejí, je pouze dočasné. Dojem neúplnosti, kterým stavba působí, lze také chápat jako odraz neúplnosti vztahů mezi hrdiny, který až teprve v závěru dojde naplnění ve scéně odehrávající se právě na hladině umělé nádrže.

Třetím typickým znakem Cchaiových filmů, na který v souvislosti s Kruhy pod očima upozorníme, je kýč, respektive nerozlišování mezi kýčovitými a esteticky hodnotnými motivy. Symbolem pomíjivosti v Cchaiově díle může být mrak osaměle plující modrým nebem, stejně jako umělohmotná bytová dekorace blikající různobarevnými světly. V Kruzích pod očima také slyšíme árii Královny noci z Mozartovy Kouzelné flétny (snímek vznikl jako součást filmového projektu u příležitosti oslav výročí Mozartova narození) i hudební číslo z bollywoodského muzikálu a v obojím můžeme objevit srovnatelně hluboké přenesené významy.

Kruhy pod očima pokračují v duchu předchozích Cchaiových filmů a poselství, jež přinášejí, také není v ničem překvapivé. Cchaiova filmografie je ale především uměním variací, ve kterém záleží na tom, jak dát známým obsahům nové formy a známým formám přisoudit nové významy.

Antonín Tesař