Pomsta gangu

Snímek Sedm samurajů (Šičinin no samurai, 1954) Akiry Kurosawy je snad nejčastěji přepracovávaným filmem všech dob. Historku o sedmi ostrých chlápcích, kteří dělají z bandy vyděšených vidláků disciplinovanou armádu schopnou postavit se zlotřilým banditům, zná filmový divák v nesčetných variacích, od westernové klasiky Sedm statečných (Magnificent Seven, režie: John Sturges, USA, 1960) až po béčkovou space operu ze sedmdesátých let Sador, vládce vesmíru (Battle Beyond the Stars, režie: Jimmy T. Murakami, USA, 1980). Na samurajskou klasiku odkazuje i snímek Pomsta gangu režiséra Gendžiho Nakamury, který původní příběh oděl do hávu motorkářského akčního filmu z prostředí japonské střední školy.

Žáci střední školy Hope mají problém. Každého půl roku na ně udělají zátah motorkáři z vysoké školy Jagjú, zmlátí, koho potkají, rozbijí, co jim přijde pod ruku, a vyberou všechny peníze z třídních fondů. Studentská rada však přichází s originálním řešením – najmout si skupinku bojovníků, která jim pomůže blížící se hrozbu odvrátit. Tým, který nakonec dají dohromady, je shodou blíže nespecifikovaných okolností složen ze samých mladých děvčat a nese hrdé jméno Sedm madon. Kromě motorkářky Saeky, která tvoří páteř skupiny, do něj patří například přebornice v ženském wrestlingu, punkerka, která to umí s břitvami, počítačová expertka nebo dívka, jejímž úkolem je prostituováním získat co nejvíce informací o nepříteli.

Osmdesátá léta znamenala v japonském filmu zrod fenoménu videofilmů. Z tohoto rozbujelého průmyslu později vzešlo několik klíčových osobností současného japonského filmu jako Kijoši Kurosawa, SABU nebo Takaši Miike. Posledně jmenovaný navíc poetiku béčkové kinematografie neopustil ani ve svých pozdějších filmech. Většina japonských nízkorozpočtových snímků však postrádá provokativnost a zvrácenost Miikeho videoklasik Gokudó sengokuši – Fudó (Jakuzácké války - Fudó, 1996) nebo Furu metaru gokudó (Full Metal jakuzák, 1997), ale spokojí se s opakováním šablon a postupů amerických béček. Pomsta gangu by klidně mohla vzniknout v USA, kde by nijak nevyčnívala ze záplavy lowbudgetových akčáren, které tu každoročně vznikají. Od úvodních záběrů krutého řádění motorkářského gangu z Jagjú až po závěrečný vítězný pokřik hrdinů na pozadí vycházejícího slunce je to ryzí průměrné béčko své doby. Je plné logických nesmyslů, herecké osazenstvo tvůrci nejspíš vybírali ze členů školních divadelních souborů a akční scény působí v dnešní době počítačových efektů zastarale.

Na druhou stranu ve své kategorii patří Pomsta gangu k solidnímu průměru. Nebere se přehnaně vážně, ubíhá bezproblémovým tempem a sem tam osvěží vtipnou scénou nebo hláškou. Pro generaci diváků odkojených akčními videofilmy navíc může mít její sledování silně nostalgický nádech.

Antonín Tesař