69

69 je thajským příspěvkem do vlny kriminálek, které využívají jako hybný prvek děje fenomén náhody, mezi něž dále spadají například filmy bratří Coenů, Pulp Fiction – Historky z podsvětí (Pulp Fiction, USA, 1994) Quentina Tarantina nebo tvorba Brita Guye Ritchieho či Japonce SABUa. Ratanaruangův snímek se od nich liší především v tom, že náhodu vztahuje ke světu čísel.

Spojením nahodilosti s motivem čísel snímek odkazuje na víru v souvislost numera a osudu vtělenou do řady magických či věšteckých nauk. Číslo jakožto abstraktní prvek ustanovený člověkem se tu prezentuje v roli ústředního hybatele lidské společnosti, prvku nevyzpytatelnosti, který určuje běh našeho světa. Médium, skrze nějž nevypočitatelná hra cifer ovlivňuje lidský život, je ve snímku přitom zcela pragmatické. Jedná se o ekonomiku, kterou je možno považovat za nejtěsnější svazek člověka se světem čísel. Příběh se odehrává v období Asijské hospodářské krize z let 1997 a 1998, jež začala právě v Thajsku, a tato událost od počátku stojí v pozadí motivace postav (snímek začíná scénou, v níž skupina zaměstnanců tahá tyčinky s čísly a jejich zaměstnavatel pak losuje ty z nich, kteří mají být vyhozeni z práce).

Motiv čísel se v jednotlivých scénách filmu vrací v nejrůznějších podobách – coby platba na kase v supermarketu, ciferník na budíku nebo telefonu, či rozměry košíku, do nějž má být uklizeno mrtvé tělo. Avšak nejzásadnější spojení čísla a náhody má až mystickou podobu zaměnitelnosti číslic 6 a 9, které mají totožný tvar a odlišuje je pouze perspektiva, z níž se na něj díváme. Hlavní hrdinka, čerstvě z práce propuštěná mladá žena, bydlí v domovním bytě číslo 6, avšak číslice na hlavních dveřích díky uvolněnému šroubu přepadává, takže z šestky se stává devítka. Před číslem 9 ve stejném domě má dvojice gangsterů uložit krabici s penězi, ovšem záměnou číslic se dodávka ocitne před bytem hrdinky. Řetězec náhod, který je osou děje filmu, se do tohoto bytu později neustále vrací. Tok příběhu proto nemá podobu karetní hry, která je tematizovaná na začátku filmu Guye Ritchieho Sbal prachy a vypadni (Lock, Stock and Two Smoking Barrels, Velká Británie, 1998), v němž štěstěna hází hrdinům stále nový list, ale připomíná spíš pohyb v kruhu vznikající otáčením stejné číslice, jež je jednu šestkou a podruhé devítkou.

Samotná náhoda ve filmu je stejně jako ve většině dalších zmíněných kriminálek tmelícím prvkem, který spojuje postavy a události, jež by jinak existovaly nezávisle na sobě. Díky ní může postava obyčejné nezaměstnané svobodné ženy prožít zápletku kriminálního thrilleru a stát se protřelým zločincem. Za tuto možnost ovšem postavy platí ztrátou vlastní vůle – vývoj děje už nezávisí na nich, ale je plně v rukou náhody. Nečekané dějové zvraty diktované nahodilostí pak mohou mít podobu postupně se naplňujícího neodvratného osudu, jako např. v SABUových filmech, nebo neustále se stupňujícího chaosu jako právě v Ratanaruangově díle. Každý zásah náhody je vtipnou pointou, která uzavře dosavadní zápletku a posune děj jiným směrem. Hrdinové 69 se tak stávají protagonisty série po sobě jdoucích anekdot.

Hravost naplňuje i styl filmu. Děj nesledujeme z perspektivy pozorovatelů ani hrdinů, ale z pozice poťouchlé náhody, která s postavami a událostmi manipuluje podle svého uvážení. Typické jsou střihy mezi následnými scénami motivované souvislostí mezi ději, které v obou scénách probíhají, či přechody od vypravěčské perspektivy sledující děj z odstupu k subjektivnímu pohledu (zdůrazněnému výrazně barevně tónovanými záběry či zobrazováním představ hrdinů) té postavy, jíž v dané chvíli štěstěna právě věnuje svou pozornost.

Ekonomické důvody tematizované ve filmu ostatně silně předurčují i samotnou tvorbu režiséra Pen-Eka Ratanaruanga. 69 je jeho druhý celovečerní film (debutoval krimikomedií Fun Bar Karaoke z roku 1997), jímž se připojil k několika dalším začínajícím thajským režisérům, jejichž snímky nebyly v domácích kinech komerčně úspěšné, ale vzbudily pozornost na mezinárodních festivalech. [1] Ve svých dalších dílech Poslední život na světě (Ruang rak noi nid mahasan, Thajsko, Japonsko, 2003) a Neviditelné vlny (Invisible Waves, Thajsko, Hongkong, Jižní Korea, Nizozemí, 2006) se Ratanaruang proto otevřeně orientuje na mezinárodní publikum, což se projevuje nejen na zápletkách obou filmů (pojednávají o cizincích žijících v Thajsku), ale také na jejich hereckém obsazení (Japonec Tadanobu Asano, Korejka Kang Hje-džŏng (Kang Hye-jeong), hongkongský herec Eric Tsang).

[1] Mimo jiné se jednalo o film bratří Pangů Sniper z Bangkoku (Bangkok Dangerous, 1999) či o debut autora filmu Občan pes Wisita Sasanatienga Fah talai jone (Slzy Černého tygra, 2000). zpět

Antonín Tesař