Rejže.cz - české stránky o asijském filmu
Rejže.cz - české stránky o asijském filmu
RECENZE
ČLÁNKY
SLOVNÍK
ODKAZY
INFO

Bratři Pangové

Danny Pang
Oxide Pang

národnost:
Čínská (Hongkong)

rok narození:
1965

výběrová filmografie:
- Zabiják z Bangkoku (Bangkok Dangerous, 1999)
- Oko (Gin gwai, 2002)
- Teseract (The Tesseract, 2003)
- Oko 2 (Gin gwai 2, 2004)
- Oko 3 (Gin gwai 10, 2005)
- Re-cycle (Gwai wik, 2006)

odkazy:
IMDB - Danny Pang
IMDB - Oxide Pang

obal DVD filmu Zabiják z Bangkoku
    Zabiják z Bangkoku

obal DVD filmu Oko
    Oko

obal DVD filmu Teseract
    Teseract

obal DVD filmu Oko 2
    Oko 2

obal DVD filmu Re-cycle
    Re-cycle

Bratři Pangové – Mistři povrchu

¬ články / portréty - 4. 10. 2009

Tvorba režírujících dvojčat Dannyho a Oxideho Pangových stojí na pomezí asijské a západní kinematografie. Jejich snímky spojuje především dynamický a efektní styl vycházející z asijských i západních vzorů. Dvojice své povrchní, ale strhující filmy natáčí v Thajsku, Hongkongu a Spojených státech.

Dvojčata Pangovi se narodila v roce 1965 v Hongkongu, avšak jejich kariéra začíná v Thajsku, kam se dvojice v dospělosti přestěhovala. Druhá polovina devadesátých let znamenala renesanci thajské kinematografie, někdy označovanou jako thajská nová vlna. Výroba domácích filmů v Thajsku byla ochromena už na počátku osmdesátých let, kdy do země začaly proudit distribuční snímky z Hollywoodu. Útlum trval až do roku 1997, v němž debutovala většina nejdůležitějších tvůrců spjatých s novým thajským filmem. Mezi nimi byl i Oxide Pang, který natočil Ta fa likit (Vzdorovat osudu; Who is Running?). Jeho debut je typickým příkladem thajských novovlnních snímků, které reagovaly na dobové trendy v zahraničních žánrových filmech a vkládaly do nich vlastní autorské nápady. Na konci devadesátých let to byla zejména vlna postmoderních kriminálek odvozených z Tarantinova Pulp Fiction – Historky z podsvětí (Pulp Fiction, USA, 1994), k nimž odkazovala zejména tvorba režiséra Pen-Eka Ratanaruanga (69 (Ruang talok 69, 1999)). Fantaskní drama Ta fa likit bodovalo atraktivním napínavým dějem vycházejícím z buddhistické nauky o nutnosti odčinění hříchů. Snímek se stal diváckým hitem a thajským kandidátem do oscarového klání.

Svůj druhý film Zabiják z Bangkoku/Sniper z Bankoku (Bangkok Dangerous, 1999) natočil Oxide Pang společně s bratrem, který snímkem debutoval. Dílo produkoval klíčový tvůrce thajské nové vlny, režisér a producent Nonzee Nimibutr. Mezinárodně uznávaný snímek pojednávající o mladém hluchoněmém nájemném zabijákovi oslňoval především videoklipovým stylem připomínajícím tvorbu Wonga Kar Waie, zejména film Padlí andělé (Doh lok tin si, Hongkong, 1995).

Druhou režijní spoluprací sourozeneckého dua je snímek Oko (Gin gwai, Hongkong, Singapur) z roku 2002. Bratři Pangové se v něm naladili na vlnu asijských duchařských hororů vyvolanou úspěchem japonského snímku Ring (Ringu, 1998). Oko mělo premiéru ve stejném roce jako výtečný americký remake Ringu u nás uváděný pod názvem Kruh (The Ring). Příběh slepé dívky, která po transplantaci očí začne vidět mrtvé lidi byl nepříliš soudržnou kombinací děje Ringu a úspěšného duchařského filmu Šestý smysl (The Sixth Sense, USA, 1999).

Lesk stylu

Pro oba snímky, stejně jako pro celou následující tvorbu bratrů Pangových, je příznačná především snaha oslnit diváka efektní podívanou. Děje jejich filmů netvoří soudržné celky, ale představují sérii volně navazujících impulzů, jejich cílem je rozvlnit nablyštěný povrch rozehrávající zvukově i vizuálně stimulující show. Ve společných i samostatných projektech se Danny a Oxide Pangovi usadili ve dvou žánrech – hororu a akčním thrilleru. V obou případech je jejich hlavním zájmem styl. Soustředí se zejména na velmi krátké záběry, rytmický střih, začleňování počítačových efektů do obrazu a promyšlené kolísání hladiny hluku ve zvukové stopě. Užívané stylové prostředky jsou většinou zřetelně převzaté z jiných filmů a u většiny z nich lze velmi snadno vysledovat jejich inspirační zdroje. Tvůrci je ostatně ve svých filmech mnohdy otevřeně citují, viz digitální zvlnění vzduchu následující zpomalený záběr vystřelených kulek v Oxideho filmu Teseract (The Tesseract, Thajsko, Japonsko, Velká Británie, 2003) nezastírající inspiraci Matrixem (The Matrix, USA, 1999) či jiný Oxideho film C+ jing taam (C+ pátrání; The Detective, 2007) obsahující scénu automobilové honičky natočené stylem odkazujícím k Bourneovu mýtu (The Bourne Supremacy, USA, Německo, 2004)).

Jak si duo postupně osvojuje zmíněné stylové prostředky, stávají se z jejich filmů stále funkčnější stroje produkující bezprostřední emocionální reakce. Do akčních thrillerů začleňují zpomalování a zrychlování záběrů, rychlé nájezdy kamery a střídání různých typů kamer a kamerových filtrů. V hororu jsou jejich hlavními zbraněmi střih a zvuk. Ignorují potřebu pozvolného budování atmosféry strachu a místo toho cílí na momentální úlek – po nečekaném střihu zahlédneme dosud neviděnou přízračnou postavu stojící za hlavní hrdinkou, skřípavý zvukový efekt ohlašuje blížící se nadpřirozené ohrožení.

Umění detailu

Emblémem přístupu Pangových ke kinematografii je detail, který dvojice ve svých filmech často využívá. V každém z režiséry preferovaných žánrů má však detail opačnou funkci. Zatímco v akčních thrillerech odhaluje a zdůrazňuje podstatnou část odhlédnutím od zbytku celkového výjevu (detaily obličejů zasažených kulkami v přestřelce ve filmu Teseract), v hororech nás naopak zneklidňuje tím, že celek nechává ukrytý (detailní záběry hrdinčiných vizí ve filmu Oko, z nichž nelze sestavit ucelený obraz).

Zdůraznění detailu na úkor celku je příznačné i pro děje snímků Pangových. Pro žánry akčních thrillerů i hororů, z nichž díla bratrů vycházejí, jsou typické překvapivé zvraty a nečekané pointy převracející smysl dosavadního děje. Pangové tyto dějové švy používají jako prosté přestřihy z detailu na jiný detail. Jeden dějový rámec je zde prostě vystřídán jiným bez ohledu na jejich vzájemnou souvislost. Diváci, kteří od děje očekávají plynulost a návaznost jednotlivých částí si pak právem stěžují na celkovou nesmyslnost „příběhů“ jejich snímků. Logika děl bratří Pangových však leží mimo strukturu děje. Je to logika diskotékových reflektorů, která se řídí potřebou zahltit příjemce barevnými světly.

Kosmopolitní duo

Bratři Pangové natáčejí střídavě v Thajsku, Hongkongu a Spojených státech. Tato kosmopolitnost je dána vývojem jejich kariér. Oxide odešel z rodného Hongkongu do Thajska na začátku devadesátých let a pracoval zde jako tvůrce reklam (stejně jako pozdější hvězdy nového thajského filmu Pen-Ek Ratanaruang a Wisit Sasanatieng). Mimořádný úspěch Ta fa likit mu v Thajsku zajistil pozici respektovaného tvůrce. Danny naproti tomu zůstal v Hongkongu a pracoval jako střihač (např. na hvězdně obsazené fantasy Fung Wan: Hung ba tin ha (Vítr a mrak: Svět Vládce dobyvatele; The Storm Riders, 1998)). Oba pak v Thajsku natočili Zabijáka z Bangkoku, který byl uveden na množství světových filmových festivalů a zajistil bratrům mezinárodní věhlas. V několika následujících letech tvořili své filmy převážně v thajské produkci. Každý z nich na začátku tisíciletí v Bangkoku natočil vlastní urbánní thriller – Oxide v roce 2001 film Som and Bank: Bangkok for Sale a Danny o rok později Neung bak neung pen soon (1+1=0; Nothing to Lose). Thajsko také dosud zůstává oblíbenou lokací, v níž se odehrává množství jejich snímků produkčně zaštítěných v zahraničí. Natáčela se zde například řada scén trilogie Oko produkované společnostmi z Hongkongu a Singapuru či americký snímek Nebezpečný cíl (Bangkok Dangerous, 2008).

Druhou produkční základnou bratrů Pangových je rodný Hongkong. Prvním počinem vytvořeným ve spolupráci s hongkongskými firmami bylo celosvětově úspěšné Oko. Po něm nastává v tvorbě Pangových období, kdy převládají filmy vznikající v hongkongské produkci. Většina z nich se však natáčela alespoň částečně v thajských lokacích.

Prvním pokusem Pangových o spolupráci se západními tvůrci je Oxideho film Teseract natočený v japonské koprodukci a se západními herci v thajských lokacích. V čistě americké produkci pak vznikl jejich dosud jediný snímek natáčený mimo asijský kontinent (konkrétně v Kanadě) Prokletí domu slunečnic (The Messengers, 2007) a remake Zabijáka z Bangkoku uvedený do českých kin pod názvem Nebezpečný cíl. Žádný z trojice filmů nevzbudil výraznější mezinárodní ohlas a ve filmografiích obou bratrů patří každý z nich jednoznačně k nejslabším titulům.

Snímky Pangových vzniklé v letošním roce či připravované na rok příští pokračují v nastaveném trendu. Produkčně zůstávají zakotveny v Hongkongu a natáčejí se střídavě v ostrovní metropoli a v Thajsku.

Antonín Tesař

Rejže.cz - copyright