Vítězové a hříšníci

Snímek Vítězové a hříšnici má dnes především historickou hodnotu jakožto jedno z děl, které formovalo podobu zlatého věku hongkongské kinematografie v osmdesátých a devadesátých letech. Zahraniční fanoušci asijské kinematografie oprávněně kritizují primitivnost jeho humoru a celkovou roztříštěnost, avšak v obou případech se jedná o atributy, které jsou charakteristické i pro pozdější hongkongské snímky, byť se v nich objevují v sofistikovanějším podání.

Počátek osmdesátých let znamenal výraznou transformaci hongkongského filmového průmyslu. Společnost Shaw Brothers, jejíž kung-fu filmy situované do historické Číny dominovaly trhu v sedmdesátých letech, se pomalu stahovala ze své vedoucí pozice. Částečně to způsobil pokles poptávky vyvolaný přesyceností trhu jak v lokální východoasijské oblasti, tak na západě. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let navíc vzniklo několik ambiciózních snímků, dnes označovaných jako hongkongská nová vlna, které reagovaly na poptávku mladého publika, reflektovaly nálady nastupující generace a otvíraly dobová společenská témata. Její vliv spočíval především v přijetí vyšších profesionálních nároků, než jaké byly kladeny na laciné kung-fu produkce, a v přesunutí dějiště žánrových snímků do dobového Hongkongu (v sedmdesátých letech sice také vznikaly např. urbánní thrillery či komedie, ale netvořily dominantní část produkce). [1]

Nároky vznesené novovlnními snímky se v první polovině osmdesátých let přenesly i na čistě mainstreamové tituly. Revolučním počinem byla zejména mimořádně úspěšná akční komedie Bláznivá mise (Zuijia pai dang, Aces Go Places, 1982) natočená v nově založené společnosti Cinema City. Další rozhodující osobností na poli hongkongského žánrového filmu se stal režisér a producent Tsui Hark, který v roce 1983 natočil úspěšnou bojovou fantasy San suk san geen hap (Noví šermíři z hory Shu, Zu: Warriors from the Magic Mountain). Třetí zásadní silou, jež stála u zrodu produkčního boomu hlavního proudu hongkongského filmu, byla dvojice akčních herců Sammo Hung a Jackie Chan. V roce 1983 se připojili k novému směru žánrové kinematografie snímky A gai wak (Plán A, Project A) a Vítězové a hříšníci. Pro všechny uváděné snímky je příznačná inspirace americkou kinematografií na estetické i profesní úrovni. Vedoucím žánrem se stala komedie, především díky tomu, že umožňovala předvést širokou paletu v hongkongské kinematografii dosud nevídaných atrakcí typu nejrůznějších rekvizit, speciálních efektů či prostě okázaleji pojatých akčních scén.

Vítězové a hříšníci jsou asi nejprůzračnějším symptomem tohoto okouzlení novými produkčními ambicemi. Snímek totiž rezignuje na dějovou soudržnost ještě důrazněji než ostatní jmenovaná díla a tvoří hrubou slátaninu gagů a akčních scén. Její humor navazuje na tradici americké crazy komedie v rozpětí od filmů bratrů Marxových po The Blues Brothers (1980), která umožňuje potkávání široké palety různorodých prvků a navíc si libuje v přízemnosti a destrukci, která dílu dodává patřičně estrádní šmrnc. Snímek je v zásadě koncipován jako pestrá řada čísel a výstupů spojujících množství různých poloh od gangsterky přes romantickou komedii až po akční film.

Do tohoto kontextu zapadá i obsazení filmu, v němž nacházíme řadu tehdejších hereckých hvězd. Režisér Sammo Hung do něj obsadil nejen sám sebe, ale také své dva bývalé kolegy z dětské divadelní skupiny Štastná sedma (čchi siao fu), Jackieho Chana a Yuena Biaa. Všichni tři v čele s Chanem už v té době patřili mezi oblíbené představitele kung-fu filmů. Yuen a Chan ve Vítězech a hříšnících stojí v pozicích čistých diváckých atrakcí. Pro Chanovu filmografii má snímek zásadní význam, protože herecká hvězda zde poprvé ztvárňuje typ postavy, kterou později zopakoval ve své nejpopulárnější a mezinárodně nejznámější sérii Police Story (Ging chat goo si, 1985-2004), ale v samotném příběhu je její důležitost v podstatě nulová. Ještě samoúčelnější je výstup Yuena, který se ve filmu zjeví v jediné scéně, v níž se popere s Chanem a pak se rozejdou, aniž by celá peripetie měla jakýkoli vztah k předchozímu či budoucímu ději.

Kritické výhrady lze mít vůči asymetričnosti mezi hlavními postavami. Snímek vypráví o pětici polepšených kriminálníků, z nichž se ve vězení stanou nerozluční přátelé, kteří zůstávají pohromadě i po propuštění. V zásadě se jedná o půdorys typické týmové crazy komedie. Charaktery jednotlivých členů týmu v Hungově filmu však nejsou vůči sobě příliš odstíněné, respektive zdá se, že se vytvářejí za pochodu během děje a operativně se mění podle potřeb situace. Jednoznačně ukotvená je jen postava Konvičky ztvárněná samotným Hungem a do určité míry také postava Vazelíny. U Kudrnáče je důležité jen to, že má byt a sestru, a zbylí dva hrdinové jsou víceméně do počtu a navíc je lze snadno vzájemně zaměnit (oba se honosí šviháckými kníry).

Úroveň komediálních prvků ve filmů je také kolísavá, od originálních nápadů (způsob, jak se skupina dostane na nóbl večírek) přes tisíckrát viděné figury (scéna v autobuse) až po zcela se rozpadající konstrukce (nevyužitá postava čínského komorníka). Některé slibně rozehrané situace jsou opuštěné bez jakéhokoli vtipu (scéna kdy hrdinové uklízejí sídlo zločineckého bosse), případně že po zdlouhavě budovaných expozicích přicházejí chudé a fádní pointy (skeč s neviditelností). Podobná, byť méně rozkolísaná, je i bilance akčních scén. První skutečně akční situace se zničehonic objeví zhruba v polovině filmu, který do té doby uplývá především v komediální rovině. Vrcholem druhé poloviny je dlouhá kaskadérsky náročná automobilová honička předjímající budoucí snímky Jackieho Chana, kromě níž snímek obsahuje jen několik soubojů, v nichž se většinou nešikovně tluče seriózní bojová choreografie se snahou o pitvorné šaškování.

Ve své době se Vítězové a hříšníci stali u domácího publika hitem, protože uspokojovali poptávku po produkčně náročnějších bláznivých komediích. Z dnešní perspektivy, která se na snímek dívá skrz čtvrtstoletí, v němž hongkongská kinematografie dosáhla svého největšího vzmachu, ale působí spíš jako nadšenecká hříčka.

[1] Shaw Brothers nedokázali na proměnu trhu zareagovat dostatečně rychle a důrazně. Jejich produkční systém byl dlouhodobě nastavený na chrlení velkého množství laciných snímků naplňujících schémata osvědčených žánrů a z této tendence se firmě nepodařilo flexibilně ustoupit. Někteří tvůrci hongkongské nové vlny dokonce natočili své první snímky právě u Shaw Brothers, ale rychle odtamtud odešli kvůli nedostatku tvůrčí svobody. Konkurenčním firmám se dařilo přebírat Shawům výrazné tvůrčí a herecké osobnosti přislíbením kreativní volnosti a lepších platových podmínek, takže u společnosti nakonec zůstali jen rutinní filmaři. Shaw Brothers se pokoušeli na změněnou situaci reagovat tím, že vyprodukovali několik titulů napodobujících novou vlnu, ale tyto snímky nedokázaly pád společnosti zvrátit. V roce 1983 společnost úplně přestala natáčet filmy a přeorientovala se výhradně na televizní tvorbu. Poslední snímky Shaw Brothers šly do kin v roce 1985. zpět

Antonín Tesař