Nádherný život Sačiko Hanai

Snímek Micura Meikeho Nádherný život Sačiko Hanai znamenal první výraznější zahraniční úspěch pro novodobé japonské pinku filmy. Promítal se na několika mezinárodních festivalech a dostal se i do distribuční sítě amerických artových kin. [1] Prvenství je to zasloužené, protože dílo představuje patrně nejvíce explicitní ukázku historické proměny pohledu na sexualitu nejen v rámci pinku žánru, ale erotických filmů jako takových. Snímek zřetelně odkazuje na samé kořeny pinku filmů spojené s politicky angažovanými erotickými snímky Kódžiho Wakamacua a Masaa Adačiho ze šedesátých a sedmdesátých let. Spojení sexu s politikou, případně filosofií tu však má podobu tvrdého nárazu křiklavých protikladů, který působí absurdně a směšně. To, co vyznívá jako drzý výsměch stařičkým a zdánlivě naivně lascivním filmům, má ale svůj zdroj ve změně pojetí sexuality jako takové.

Ve Wakamacuových filmech je sexualita pojímána jako společenský jev, chápaný coby nástroj mocenského podrobování nebo akt sociální vzpoury jednotlivce. Pohlavní rozkoš tu nikdy není samoúčelná, ale bývá vázána na potěšení z nadřazenosti vůči partnerovi nebo na vzrušující pocit svobody a rebelie vůči poslušnému, anonymnímu společenství. Obojí je explicitně vyjádřeno ve snímku Andělská extáze (Tenši no kókocu, 1972) o vzpouře jedné frakce teroristické organizace strukturované do malých skupin, které se vzájemně neznají a jejichž členové se oslovují pouze kódovými jmény označujícími jejich postavení v hierarchii celku. Hrdinové filmu Juke juke nidome no šódžo (Běž, běž, podruhé panno, 1968) dokonce sex zatracují a odmítají a namísto toho hledají skutečné vyvrcholení ve smrti.

Nádherný život Sačiko Hanai naproti tomu pohlavní rozkoš hrdinů klade v sexuálních scénách do ústřední pozice. Ani zde však nestačí pohled na soulož jako takovou. Když se v jedné scéně schyluje k manželskému sexu mezi profesorem filosofie a jeho chotí, snímek nám tento akt neukáže a místo toho nás nechá sledovat, jak hrdinka v roli domácí učitelky profesorova syna motivuje svého žáka postupným odkládáním oblečení a nakonec ho odmění orálním sexem. Profesorovu manželku vidíme „v akci“ až o několik scén později, kdy je znásilněna severokorejským nájemným zabijákem. Erotika už není nahlížena optikou sexuální revoluce coby společenský akt jako v šedesátých letech, ale je chápána zcela opačně, jako prostředek ukájení ryze soukromých perverzí. Filosofická disputace vedená mezi Sačiko a profesorem během koitu tak již nemá charakter vážně míněných prohlášení jako výroky pronášené při stejné příležitosti ve Wakamacuových filmech, ale spíše uspokojování filosofova intelektuálského fetiše (což je stvrzeno ve scéně, kdy profesor náruživě prosí hrdinku, aby mu vyprávěla o Chomském).

Změna náhledu na sexualitu vyvolala vznik nové, stejně nečekané pojmové asociace. Místo spojení sexu a politiky nastupuje spáření erotiky a technologie, jejímž plodem je tématika sexuálních strojů. Sblížení sexu a mašin začíná být umělecky reflektováno už v desetiletí následujícím po skončení „hippie“ éry, například v experimentálním pornografickém románu J. G. Ballarda Bouračka z roku 1973. [2] Nádherný život Sačiko Hanai toto spojení zdůrazňuje v několika motivech. Scéna, kdy jedna z mužských postav masturbuje při pohledu na displej hrdinčina mobilního telefonu je svou názorností až banální. Daleko rafinovanějším symbolem nového pohledu na sex je díra uprostřed hrdinčina čela, kam ji zasáhla kulka při úvodní přestřelce v kavárně. Kovová střela uvízlá v jejím mozku nejen, že stimuluje dívčin intelekt do bodu geniality, ale především zpožďuje její reakce na smyslové podněty. Sačiko tak při samotné souloži necítí nic a vzrušení se k ní dostaví až se zpožděním, když si tělesné stimuly začne zpětně uvědomovat. Skutečný požitek tedy nepřináší samotný akt, ale jeho pozdější oživení.

Provokativnost a originalita snímku spočívá v nečekané kombinaci spojení erotiky a techniky s navrátivším se politickým prvkem. Setkání politiky a erotiky tu působí tak nesouladně proto, že sexuální aktivity přestaly být chápány jako společenská kratochvíle a staly se perverzním privátním sebeukájením. Emblémem nově ustanovené japonské trojky „erotika, technika, politika“ je válcové pouzdro ukrývající naklonovaný prst prezidenta Spojených států George Bushe Jr. Předmět připomínající rtěnku, nebo ještě spíše vibrátor, nepředstavuje jen klíč k ovládnutí světa, ale také je nadán vlastní chlípnou inteligencí. Ve vrcholně scéně filmu, v níž se zmíněná trojice ústředních témat ocitá v nejtěsnějším svazku, prezidentův zrůžovělý prst dráždí hrdinčino přirození, zatímco animovaná postava samotného státníka komentuje celou akci z televizní obrazovky. Vzrušení zprostředkovávají technologické hračky a nárůst hladiny sexuální rozkoše určují audiovizuální média. Evoluční skok v náhledu na erotiku stvrzuje poslední scéna filmu následující po závěrečných titulcích. Pasáž citující Kubrickovu 2001: Vesmírnou odyseu (2001: A Space Oddysey, Velká Británie, USA, 1968) ukazuje Sačiko jako vesmírné dítě, do jejíž nejdůležitější erotogenní zóny, mozku, se vměstná celá planeta Země. Éra společenského sexu definitivně skončila – současnost patří mechanizovaným erotickým fantaziím.

[1] Komplikovanou cestu, která od tuctového pinku filmu původně nazvaného Hacujó kateikjóši: sensei no aidžiru (Nadržená domácí doučovatelka: Milostné šťávy paní učitelky) vedla k mezinárodnímu hitu Nádherný život Sačiko Hanai, popisuje (v angličtině) Dean Bowman ve své recenzi filmu na serveru Midnight Eye. zpět

[2] Cronenbergova filmová adaptace z roku 1996 sice nepřebírá dějovou stavbu předlohy, konstruovanou s přímočarostí inspirovanou pornografickou literaturou, ale tematizuje sepjetí sexu a mašin mnohem rafinovaněji a do větší hloubky. zpět

Antonín Tesař