Předvolání do pekla

Vlna duchařských hororů, kterou v roce 1998 nastartoval legendární Ring (Ringu, Japonsko, režie: Hideo Nakata), postupně zaplavila celou východní Asii. Po Japonsku se druhou zemí, kde strašácká mánie zapustila kořeny, stala Jižní Korea a později na hororovou vlnu naskočil i Hongkong, kde se ale duchařinám příliš nedařilo. Z méně zavedených asijských kinematografií si variace na tento žánr vyzkoušelo Thajsko, kde se móda hrůzných snímků udržela dodnes, dále Indie a dokonce i vzdálené Turecko. Snímek Předvolání do pekla představuje ojedinělý pokus tchajwanských tvůrců zapojit se do tohoto mohutného proudu.

Předvolání do pekla je typickým představitelem jedné z odnoží moderního asijského hororu, která by se dala označit za mysteriózní kriminálky. Stejně jako další snímky patřící ke stejnému subžánru jako Kjúa (Cure, Japonsko, 1997, režie: Kijoši Kurosawa), Saimin (Hypnóza, Japonsko, 1999, režie Masajuki Očiai) či H (Jižní Korea, 2002, režie: I Džong-hjŏk (Lee Jong-Hyeok)) popisuje kriminální vyšetřování série vražd, v nichž mají prsty nadpřirozené síly. V Tchaj-peji dochází k sérii bizarních vražd. Podnikatel je nalezen v kanceláři v sedmnáctém patře s příznaky utonutí ve studené vodě, milenka vládního úředníka zemře ve svém bytě na následky popálenin, přestože policie na místě činu neobjeví žádné známky požáru… Místní vyšetřovatelé jsou s rozumem v koncích, povolají proto pomoc ze zámoří – psychologa FBI Kevina Richtera.

Pro většinu mysteriózních kriminálek je typické, že scénář se snaží rozvíjet velké množství různorodých motivů, z nichž většinu na konci není schopen smysluplně uzavřít. Výsledky pak působí chaoticky a jsou plné nelogičností. Počínaje Kurosawovým Cure také ve všech podobných filmech hraje důležitou roli hypnóza nebo jiná forma manipulace mysli pomocí podvědomí. Kromě tohoto motivu tvůrci Předvolání do pekla ve filmu použili také nebezpečné sektáře, dívku vládnoucí temnými silami a starobylou legendu o nesmrtelnosti. Snímek však bohužel nemá dostatečně silnou atmosféru, aby divák nad nesmyslností příběhu přimhouřil oko. Děj se soustředí spíš na detektivní pátrání, než na scény vražd, a napětí je budováno především kolem pomalu se rozkrývající záhady. Skutečně strašidelných scén se dočkáme až v samém závěru, který však trpí tím, že příliš okatě kopíruje klišé nových asijských hororů, v nichž nesmí chybět přízračná černovlasá dívka s nadpřirozenými schopnostmi a zlými úmysly.

Předvolání do pekla se od ostatních zástupců stejného subžánru liší tím, že proti sobě ostře staví racionalitu kriminalistického pátrání a mysterióznost tajemných sil. Halucinace jsou u obětí navozeny vědeckým způsobem a sektáři, kteří za zločiny stojí, jsou také jen lidmi z masa a kostí, avšak pod zdánlivě logickým povrchem je cítit cosi nevysvětlitelného a přesahujícího lidské chápání – taoismus, magické rituály, lidé přirozeně nadaní k nadpřirozeným schopnostem, dávné legendy a kletby. Stejně protichůdné je i uvažování obou mužů, kteří případ řeší. Psycholog Richter z materialistického a racionalistického západu spojuje síly se zlomeným a opovrhovaným policistou Chuangem z východu, jemuž se na předním skle auta místo plyšového Mickey Mouse houpe taoistický symbol. Scény, kdy Richter pomocí Chuanga a jeho rodiny proniká do tchajwanské kultury, sice nemají s hlavním dějem nic společného, přesto patří k nejpůsobivějším částem filmu. Představitelům obou hlavních postav se navíc podařilo překonat rozdíly v asijském a euroamerickém způsobu hraní a vytvořili dobře se vzájemně doplňující tandem. Výraznější herecký výkon podal Tony Leung Ka Fai, známý především z filmu Milenec (L’Amant, Francie, Velká Británie, Vietnam, 1992, režie: Jean-Jacques Annaud), který postavě Chuanga s minimem výrazových prostředků dokázal vtisknout charisma vyčkávající šelmy.

Režisér Čchen Kchuo-fu mimo hranice Tchaj-wanu téměř neznámý, si tímhle filmem sice reputaci nepokazil, ale na druhou stranu ani nijak nezvedl. V rámci moderních asijských duchařin patří snímek k lepšímu průměru, který diváka neurazí, ale také ničím nepřekvapí.

Antonín Tesař