Boj draka a tygra za hranicí zákona

Pro fanoušky hongkongského filmu představuje herec Chow Yun Fat ikonu, která je synonymem famózní akční podívané. Toto stigma získal kvůli rolím v legendárních filmech Johna Woo a fanoušci nevyhnutelně s každou jeho další rolí spojují přestřelky, výbuchy a návaly patosu. Nejinak je tomu s očekáváními i v případě filmu Boj draka a tygra za hranicí zákona. Chow zde navíc hraje po boku Alana Tanga, kterého fanoušci znají jako hvězdu béčkových akčních snímků. Spojení obou představitelů tedy do určité míry funguje jako pomyslný crossover Arnolda Schwarzeneggera a Sylvestera Stalloneho v době jejich největší akční slávy. Jaké však nastává rozčarování, když výsledný film obsahuje pouze tři a navíc nikterak spektakulární akční scény a celý je nepokrytou metaforou na přiznání homosexuální orientace.

V 80. letech se homosexualita stávala v Hongkongu, stejně jako v ostatních vyspělých zemích běžně přítomným tématem. Neznamená to však, že by byla akceptována. Naopak měla v kultuře vycházející z konzervativních čínských základů zvuk skandálního tématu bulvárních plátků, z hlediska státního práva byla nezákonná a pro většinovou společnost představovala znak dekadence. Tomu odpovídalo i zobrazení gayů ve filmu. Tsui Hark přítomností gayů ukazoval monstrózitu velkoměstského života a morální zkaženost mládeže ve svém nihilistickém díle Dai yat lui ying aau him (První stupeň ohrožení; Dangerous Encounters: 1st Kind, 1980) a o pár let později v jeho produkci vznikl policejní thriller Cheng shi te jing (Zvláštní policejní jednotka zasahuje ve městě; The Big Heat, 1988), kde gayové reprezentují úpadek hodnot a slabost. Méně extrémní, ale principielně stejně odmítavý postoj vůči gayům lze paralelně najít v dobových komediích jako např. Saai chai yee yan cho (Dvoučlenný tým na zabití manželek; 100 Ways to Kill Your Wife, 1987), kde figurují coby prvoplánově směšné figurky. V 90. letech se situace proměňuje. Vedle zahájení každoročního filmového festivalu lesbických a gay filmů v roce 1989, zavedení nových zákonů z roku 1991, které na gaye přestaly nahlížet jako na kriminální živly, a obecného posunu společenského mínění k tomu zajisté přispělo i přiznání bisexuální orientace Leslieho Cheunga, jedné z největších osobností showbusinessu. Přesto i v dnešní době představují gayové především humorné vedlejší postavičky v melodramatech z prostředí vyšší třídy (např. Tin sun yut dui (2 Become 1, 2006)) a filmy s homosexuální tematikou zůstávají okrajovým a na festivalový trh orientovaným artiklem.

Neznamená to však, že by hongkongský film byl sterilní vůči homosexuální tématice. Velká část odborné kritiky shledává gay motivy především v tzv. heroic bloodshed filmech Johna Woo. Jeho snímky Lepší zítřek (Ying hung boon sik, 1986), Lepší zítřek 2 (Ying hung boon sik II, 1987) a Killer (Dip huet seung hung, 1989) vzbuzují svým pojetím svazků mezi hlavními mužskými postavami asociace překračující bezpohlavnost přátelství západních akčních hrdinů. Vedle evidentní vzájemné afinity hrdinů to podporuje i role ženských postav, k nimž jsou jejich filmoví partneři poutáni jinými motivacemi, než pohlavními pudy. [1] John Woo takovéto interpretace odmítá. Sám své filmy vidí jako morálně silně tradicionalistické a zdůrazňuje, že mu šlo o patetické zobrazení mužského přátelství a vzájemného porozumění. Fanoušci hongkongského filmu homoeroticky orientované interpretace ikonických děl zarputile odmítají a očerňují je jako doklady nepochopení asijské mentality a estetiky. Jenže takovéto výklady Wooových filmů nepřichází pouze ze Západu, ale jsou vlastní i hongkongskému pohledu. Vedle množství příslušně zaměřených textů to dokazuje právě film Boj draka a tygra za hranicí zákona.

Snímek vznikl v roce 1987, tedy rok po fenomenálním úspěchu Woova Lepšího zítřku, a patří mezi množství žánrově příbuzných filmů, které reagovaly na diváckou poptávku po filmech glorifikujících mužská přátelství mezi členy podsvětí. Povinnou součástí těchto filmů byly velkolepé přestřelky, v nichž hrdinové musí zlikvidovat zástupy nepřátel, přičemž za účelem vzbuzení patosu sami chrabře umírají v dešti kulek a tratolištích vlastní krve. Prostředí hongkongského komerčního filmu 80. let nebylo pouze místem recyklování úspěšných postupů, ale potřeba zalíbit se divákům a obstát v početné konkurenci vedla režiséry k jejich obměňování, rozvádění a převracení. Vznikal tak jakýsi dialog, kde každý úspěšný snímek vedl ke vzniku osobitých a vyhraněných filmových reakcí či polemik. Boj draka a tygra za hranicí zákona v tomto ohledu představuje nikoli explicitní, ale přesto jednoznačnou homoerotickou interpretaci Woova hitu.

Hlavním spojovacím prvkem obou filmů je herec Chow Yun Fat, jehož o rok starší Lepší zítřek povznesl nad už tak vysokou pozici na žebříčku hvězd. Jeho obsazení v novějším filmu ukazuje na kalkul finančního úspěchu, ale současně spojuje dvě v té době aktuální cesty Chowovy kariéry – čerstvý statut akčního hrdiny a dříve získaný cejch miláčka dívčích srdcí z romantických filmů. Stejná dualita charakterizuje i druhého hlavního představitele (a producenta filmu) Alana Tanga, který v té době podstupoval stejnou přeměnu filmové image jako Chow. Jejich společné obsazení tedy ve své době vzbuzovalo jak očekávání charakterově zaměřeného akčního snímku, ale současně představovalo splněný sen všech fanynek obou dobových hongkongských Bradů Pittů – jejich spojení v gay romanci prosté pornografických scén, zato plné vyhrocených emocí. Stejně mnohoznačný jako obsazení je i snímek samotný, což naznačuje už jeho původní název. Ten pro oblast „za hranicí zákona“ používá výraz ťiang-chu (jiang hu). Dnešní nejrozšířenější význam tohoto termínu znamená prostředí organizovaného zločinu. Stejně tak ho lze věcně chápat jako označení Macau a Thajska, kde se film odehrává. V souladu s tématem filmu ale může i nepřímo odkazovat k homosexuálním vztahům, které v 80. letech byly hongkongským právem klasifikovány jako protizákonné.

Stejně jako v Lepším zítřku jsou i v Boji draka a tygra za hranicí zákona hlavními hrdiny dva gangsteři, které nejprve divák poznává v ideální formě jejich profesního i osobního vztahu. Posléze se však jejich cesty rozdělují, k čemuž vedou kariérní faktory a zásah ze strany osobního života. Ten je personifikovaný osobou emocionálně spjatou s jedním z hrdinů, jež zpřetrhá vazby mezi nimi. Zbytek filmu pak zobrazuje marnou snahu o oživení úvodní idyly dvou hrdinů společně s třetí osobou a nevyhnutelně směřuje k jedinému možnému konci. [2]

Počáteční idyla v Boji draka a tygra za hranicí zákona má podobu nikoli kariérního úspěchu dospělosti, nýbrž dětství, tedy věku nezatíženého sexualitou. Oba hrdinové Alan (Alan Tang) a Ah Tien (Chow Yun Fat) tu vystupují jako děti macauských ulic, které si jídlo opatřují krádežemi. Pak do jejich života vstoupí dívka z katolické školy, která jim začne jídlo dávat a kamarádit se s nimi. Ta však po chvíli odjíždí s pěstouny do Hongkongu a chlapci zůstávají opět odkázáni na sebe. Až poté přichází titulek s názvem filmu a po něm se děj posouvá do dospělosti obou hrdinů, kteří se stali vlivnými mafiánskými bossy. Následující sekvence ukazují pevnost pouta mezi oběma gangstery a povahu jejich vztahu. Přestože v nich není jejich homosexualita přímo konstatována, ukazují ji ve výmluvných náznacích (frivolní objímání, laškovné pošťuchování). Stejně jako v Lepším zítřku (v případě bratrů gangstera a policisty) sledují tyto i následující sekvence oba hrdiny paralelně a symetricky porovnávají jejich charaktery a životy. Zatímco Alan je profilován jako vážný, silný a dominantní jedinec, Ah Tien je rozverný, slabý a v jejich vztahu jednoznačně submisivní.

Trhlina jejich dosavadního harmonického soužití přichází v momentě, kdy Alan na příkaz šéfa mafie musí odjet za obchodem do Thajska. Oba hrdinové během vzájemného odloučení získávají důvěru jisté druhé strany a oba potkávají ženy, které odpovídají její naturelu. Alan se spřátelí s překupníkem zbraní, kterému pomůže zlikvidovat nepřátelský gang, a následně se seznámí s frivolní a panovačnou zpěvačkou z nočního klubu. Naproti tomu Ah Tien potkává frigidní katolickou dívku z dětství a její důvěru získá, když s ní sehraje představení pro důchodce. Zatímco v předchozí části filmu ještě šlo oba hrdiny považovat za klasicky wooovské postavy a jejich vztah za ideální podobu mužského přátelství, právě ve scénách s ženami začíná jejich homosexuální orientace vycházet jednoznačně najevo. Alan zpěvačku pouze škádlí, ale ve skutečnosti si ji a další dvě dívky odvedl na pokoj pouze proto, aby udělal dojem na svého obchodního partnera; navíc je vidět, že mezi nimi k ničemu nedošlo. Ah Tien zase svou orientaci naplno ukáže během pěveckého vystoupení pro důchodce, kde je nalíčen jako žena a píseň doprovází zženštilým tancem.

Ačkoli mezi oběma nově vzniklými „heterosexuálními“ páry nedošlo k sexu a v ideálním případě tedy potvrzení příslušné orientace, hrdinové začnou obě ženy brát za své partnerky. U Ah Tiena to vede ke znejistění jeho sexuality. Žena pro něho představuje prostředek pro ověření nejisté sexuální orientace a současně i pro navrácení bezpohlavního ideálu dětství. To ho dožene až k rozhodnutí opustit organizovaný zločin. Tuto novinu hodlá Alanovi sdělit při jeho příletu z Thajska, ale je tak vyveden z míry tím, že si Alan s sebou přivezl ženu, že mu své záměry osvětlí až později. Když k tomu dojde, vyústí celá situace v partnerskou hádku obou mužů. Během ní se Alan ve snaze udržet si Ah Tiena zřekne své přítelkyně, což ona doslova označí jako gay chování. Když Ah Tien přesto odejde, prochází Alan několika událostmi, v nichž se sice snaží chovat jako heterosexuál (přestane truchlit nad Ah Tienovým odchodem, usmíří se s přítelkyní a dokonce se s ní poprvé vyspí), ale je při tom více než jasné, že to dělá pouze, aby neztratil tvář před mafií a jako projev zhrzené lásky. Naplno se jeho zapírané city projeví při návštěvě Ah Tienovy svatby, kde sehraje žárlivou scénu a oficiálně s ním zpřetrhá své vazby.

Oba hrdinové se ocitají v pro ně nepřirozených svazcích. Zatímco Alan si toho je plně vědom (proto posléze ukončí vztah s ženou), Ah Tien je lapen v bezpohlavním svazku (což dokládá stěna novomanželského bytu vyzdobená křesťanskými ikonami) a i přes události potvrzující, že se pro daný život nehodí, v něm dále pokračuje. Současně dochází ke konfliktu Alana s rivalským gangem, během něhož zemřou téměř všichni jeho spojenci a také jeho přítelkyně. Když se Ah Tien dozví o jeho sebevražedném plánu na pomstu, bez otálení hodí celý svůj imaginární heterosexuální vztah za hlavu a spěchá Alanovi na pomoc. Oba muži se tak znovu setkávají uprostřed působivé závěrečné přestřelky. Poté, co se k sobě přes zástupy nepřátel konečně prostřílí, následuje sekvence jejich objetí snímaného ve zpomalených záběrech. Ačkoli mezi hrdiny nepadne jediné slovo, představují tyto scény výřečné přiznání jejich homosexuality a současně opětovně ustanovují jejich dřívější role dominantního a submisivního partnera. Ah Tien se k Alanovi choulí s výrazem provinilé milenky navracející se po záletu ke svému drahému, zatímco Alan jako milující a odpouštějící partner přechází jeho heterosexuální fázi shovívavým výrazem. Jenže jejich svazek není v daném světě reálný (kvůli dobovým zákonům a protože na Ah Tiena čeká jeho manželka), a tak oba musí dojít velkolepé smrti. Stejně jako v Lepším zítřku představovala smrt Chowovy postavy stvrzení mužského přátelství a hrdinské rytířskosti, působí i zdejší smrt obou mužů dojmem šťastného konce. Po vzoru populární čínské báje o zapovězené lásce Liang Šan-po a Ču Jing-tchaj (též známá jako Motýlí milenci), je i zde smrt nikoli tryznou, nýbrž spojením zamilovaných mimo svět, jehož zákony jim bránily v jejich svazku.

Zatímco u Woových filmů představuje homoerotická rovina jen jednu z možných interpretací, která navíc není úplně obrněná proti argumentům obhajujícím výklad zohledňující patos mužského přátelství, v případě Boje draka a tygra za hranicí zákona se jedná o jedinou konzistentní a nenapadnutelnou interpretaci. Nepřímo to dokládají i rozpačité a argumentačně děravé recenze snažící se film zoufale napasovat do škatulky heterosexuálních akčních filmů. Kromě předestřené interpretace děje film obsahuje množství dílčích motivů, které homosexuální rovinu dále utvrzují. Spolu s rolí a genderovou stylizací žen ve filmu takto fungují například i Alanovi a Ah Tienovi pobočníci a především postava Richarda, gangstera a společného přítele obou hrdinů. Ten nejen že svou gestikulací bezvýhradně zapadá do dobové škatulky komických gayů, ale v půlce filmu Alana upozorní na to, že by jeho truchlení nad odchodem Ah Tiena mohlo vést k fámám o jeho homosexualitě, a ve finále přejímá roli truchlící vdovy po Alanovi. [3]

Boj draka a tygra za hranicí zákona nelze smést ze stolu jako pouhou parodii na Lepší zítřek. Neobsahuje totiž žádné vyloženě nadsazené momenty. Naopak jeho vztah k milníku hongkongské kinematografie je na pomezí antiteze a intenzifikace. Fakt, že využívá totožnou dějovou kostru, vyprávěcí strukturu a mnohé stylové prvky, nemluvě pak o stejném představiteli jedné z hlavních rolí, jasně dokládá vědomé spojení s Woovým snímkem. Z Lepšího zítřku vychází i téma filmu. Není jím však Woovo bezpohlavní rytířské přátelství, ale jeho homosexuální interpretace. Boj draka a tygra za hranicí zákona tedy figuruje jako radikální příspěvek do dialogu různých přístupů k ožehavému tématu homosexuality v heroic bloodshed filmech. Ukazuje, že takovýto výklad je plně adekvátní a že struktura daných filmů se přímo nabízí k realizování metafory pro přiznání homosexuální orientace.

[1] Hlavní hrdinové v obou Lepších zítřcích partnerky vůbec nemají. Jedinou ženou, jejíž role překračuje rozměr křoví v podnicích navštěvovaných gangstery, je švagrová hlavního hrdiny. Ta ovšem zastupuje tradiční podobu partnerského svazku, který hrdinova bratra zaslepuje a nedovoluje mu připustit svazky mimo rodinu. V Killerovi hrdinu k dívce poutá špatné svědomí z jejího zmrzačení. zpět

[2] Ve Wooově filmu měla úvodní idyla podobu chlapecky rozverného přátelství dvou gangsterů, kteří si užívali luxusu svého vysokého postavení v řadách mafie. Jenže posléze je rozdělí zrada jejich níže postaveného kolegy, která hlavního hrdinu přivede do vězení a z druhého udělá mrzáka. Ani po propuštění z vězení však hrdina nemůže se svým starým přítelem navázat dávné bezstarostné přátelství, neboť ho neustále terorizuje jeho mladší bratr. Ten coby policista zažívá ústrky svých nadřízených, neboť jeho starší bratr je kriminálník, a současně ho viní za smrt jejich otce. Hrdina se tedy musí rozhodnout mezi znovunavázáním přátelství a konsolidováním své rodiny. Jelikož je obojí najednou nemožné, umírá v závěru jeho přítel a on se usmíří se svým bratrem a nechává se jím odvést v želízkách. Tím stvrzuje svazek s rodinou a opuštění organizovaného zločinu. zpět

[3] Jeho spojení s Alanem do gay varianty rodinného svazku ustanovuje scéna tryzny nad smrtí Richardova syna (kterého vychovával bez manželky), během níž Alan zaujímá roli útěchu přinášejícího manžela, do jehož obětí se Richard choulí jako zarmoucená žena. zpět

Jiří Flígl