Electric Dragon 80 000V

Elektrická energie pohání celou současnou populární hudbu. Od doby, kdy rockoví muzikanti jako první elektrifikovali své nástroje, se divoká nespoutaná energie stala jednou z jejích základních složek. Nástup syntetizátorů a mixážních pultů znamenal uchopení této energie z opačného konce. Byl to pokus o zkrocení divokého elektrického draka, o jeho podrobení pevnému řádu pravidelných rytmů.

Snímek Elecric Dragon 80 000V zachycuje souboj dvou superbytostí schopných ovládat elektřinu, z nichž každá reprezentuje jeden z rozdílných způsobů využití elektrické energie v hudbě. Rockovou muziku zastupuje excentrický rebel, který si říká „Dračí oko“ Morrison, dokáže mluvit s plazy (narážka na Jima Morrisona z The Doors) a v dětství byl léčen z agresivních sklonů elektrickými šoky, jež ho permanentně nabily na 80 000 voltů. Proti němu stojí princip syntetizátorové elektronické hudby zosobněný postavou muže jménem „Blesk“ Buddha s vizáží důstojného, stoického DJ s nehybnou tváří napůl zakrytou maskou, který byl úderem blesku nabit na 20 000 000 voltů. Zatímco záběry s Morrisonem podmalovávají zběsilá sóla na elektrickou kytaru, scény s „Bleskem“ Buddhou doprovází výhružné elektronické beaty s výraznou basovou linkou. Rozdílnost obou hudebních světů je tu zobrazována i vizuálně. Doménou Morrisona představujícího zemitý rock jsou sklepy a přítmí, zatímco „Bleska“ Buddhu symbolizujícího vzdušnou elektronickou hudbu vidíme nejčastěji na střechách a v otevřených prostorech.

Film popisuje vpád elektroniky do hájemství rockové hudby. Je to „Blesk“ Buddha, který vyhledá Morrisona a vyprovokuje závěrečný souboj tím, že precizně rozřeže Morrisonovu elektrickou kytaru na pravidelné kosodélníky. Když se ji Morrison pokusí znovu slepit dohromady, vytvoří z ní něco jako kubistický model. Tento obraz dokonale symbolizuje přístup, jímž elektronická hudba využívající mixážní pulty pracuje s rockem. Princip analytického kubismu, který ucelený objekt rozloží na drobné geometricky tvarované části, jež pak znovu složí do fragmentální obrazové kompozice, se velmi podobá způsobu, jakým elektronická hudba rozseká melodii na krátké části, z nichž pak skládá pravidelný rytmický celek. Jako Pyrrhovo vítězství by se dal vykládat závěr filmu, kdy je „Blesk“ Buddha sice poražen a vyhnán ze scény, nicméně Morrison už možná definitivně přišel o svou elektrickou kytaru, která by zajistila rockové hudbě budoucnost.

Režisér filmu Electric Dragon 80 000V Sógó Išii na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let položil základy japonského undergroundového filmu. Ve svých ranných dílech se pokusil vytvořit filmový ekvivalent tehdy v Japonsku oblíbených hudebních hnutí punku a nové vlny. Filmy Kuruizaki Sandá ródo (Poblázněný Thunder Road, 1980) a Bakurecu toši (Explodující město, 1982) jsou celovečerní videoklipy bez konkrétního děje napěchované zběsilými obrazy a agresivní hudbou. Tyto snímky později ovlivnily řadu undergroundových režisérů v čele se slavným Šinjou Cukamotem (Tecuo, 1988), sám Išii se však v polovině osmdesátých let od undergroundové poetiky odklonil a natočil několik pozoruhodných nezávislých filmů.

Bezprostředním popudem ke vzniku snímku byla prosba šéfa produkční společnosti Sunset Cinema Works Takenori Sentóa, aby Išii natočil opět něco punkového. Jako pokus tohoto zavedeného a kritikou uznávaného režiséra vrátit se k jeho undergroundovým kořenům je Electric Dragon 80 000V velmi půvabný. Děj se odehrává ve výsostně undergoundovém prostředí betonového labyrintu města se špinavými, tmavými sklepy a střechami obsypanými anténami a satelity (natáčel se v autentických prostředích v okrajových částech Tokia). Snímek s anarchistickou bezprostředností atakuje diváka přívalem klipově se střídajících obrazů prokládaných rozmáchlými kaligrafickými texty přes celou obrazovku. Do tohoto konspiračního a partyzánského charakteru filmu však poněkud nezapadá fakt, že obě hlavní postavy ztvárnily herecké hvězdy japonského nezávislého filmu Tadanobu Asano (Samuraj (Zatóiči, 2003, režie: Takeši Kitano), Ichi the Killer (Korošija 1, 2001, režie: Takaši Miike)) a Masatoši Nagase (Mystery Train režie: Jim Jarmusch, Japonsko, USA; 1989)). Išii totiž film natočil ihned po dokončení svého předchozího filmu, což bylo historické fantasy v produkci Sunset Cinema Works Godžó reisenki (2000), kde oba herci rovněž vystupovali. Asano a Išii spolu navíc hrají v hudební skupině Mach 1,67, která k Electric Dragonovi nahrála hudbu. Spíš než jako režisérův pokus o návrat k jeho počátkům by se film dal charakterizovat jako zábavná hra profesionálních filmařů na underground. Oproti Išiiho ranným dílům jeho nový film ubral na provokativnosti a formálním experimentátorství a nahradil je bezproblémovou zábavností a oslnivým vizuálním image. Herecké akce obou hvězd spočívají většinou ve frajerském pózovaní v efektně nasvícených kulisách, takže mnoho záběrů má ráz fotografií z rockového magazínu. Veškerou akci a dialogy Asano s Nagasem předvádějí s teatrální okázalostí rockových zpěváků při koncertu a stylizaci filmu do hudební show umocňují i jejich kostýmy. Tvůrci tento film natočili nejspíš v první řadě sobě pro radost. Například natáčení sekvence, v níž Asano procítěně vyluzuje tóny ze své elektrické kytary na mostě, po němž náhodně procházejí chodci, muselo být velmi zábavné.

Rockové hnutí v Japonsku přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v posledních letech ožívá ve filmových zpracováních. Zatímco snímky Rokkazu (Rockers, 2003, režie: Takanori Džinnai) a Iden&Tity (2003, režie: Tomorowo Taguči) ukazují život lidí spjatých s tímto hnutím, Electric Dragon 80 000V je exkurzí do jejich hlav, jejich uvažování a pohledu na svět.

Antonín Tesař