|
Rjúhei Kitamura – partyzán akce
¬ články / portréty - 2. 11. 2006
Jsou filmaři, kteří se svým divákům pokouší něco sdělit, a jsou režijní profesionálové, kteří pro ně vyrábějí poctivě odvedené filmové řemeslo. Jedni i druzí berou své povolání vážně a snaží se k němu přistupovat s patřičnou odpovědností. A pak jsou filmoví hračičkové, vtipálkové a záškodníci, jako je Rjúhei Kitamura.
Kitamura byl odjakživa náruživým filmovým divákem a tak bylo jen logické, že se v šestnácti letech rozhodl stát se režisérem. Nevedly ho k tomu žádné vysoké ideály nebo umělecké ambice. Jeho cílem bylo obohatit japonskou kinematografii o doposud scházející kategorii moderní akční film. A mladý Rjúhei se za splněním této boží mise vrhnul s vervou hodnou bratrů Bluesových. Jelikož jeho oblíbení režiséři Russel Mulcahy (Highlander), George Miller (Šílený Max) a Peter Weir (Poslední vlna) všichni pocházejí z Austrálie, rozhodl se, že bude studovat filmařinu na jejich rodném kontinentě. Podle vlastních slov zašel přímo za ředitelem Univesity of Visual Arts v Sydney, řekl, že je z Japonska a chce být filmovým režisérem, a oni ho tam nechali dva roky studovat.
Japonské filmové společnosti však neměly pro studenta australské filmové školy posedlého touhou natáčet krvavé akční braky příliš pochopení. Kitamura se tedy vydal ve stopách nadšených filmových amatérů Sama Raimiho (Evil Dead) a Petera Jacksona (Bad Taste) a svá první dílka natočil ve vpravdě partyzánských podmínkách. Jeho filmařská kariéra začíná v hlubinách lesa, kde pobíhal s videokamerou a natáčel své kamarády, kteří na sebe nechali patlat rajčatový protlak a hráli si na zombie. Výsledkem těchto aktivit byl pětačtyřicetiminutový, ryze na koleně vyrobený kraťas Down To Hell (1997). O tři roky později se Kitamura s nepoměrně větším štábem opět ponořil do lesů, aby zde vytvořil svůj opus magnum, nazvaný stručně a jasně Versus (2000). Tento dvouhodinový akční spektákl s jakuzáky, zombiemi, detektivy, tajnými agenty, uprchlými vězni a čaroději je čistý koncentrát z Kitamury – jakákoliv gradace děje či příběh tu úplně chybí a velké problémy si autor nedělá ani s dramaturgií nebo logikou. Jeho hlavní zájem patří kamerovým eskapádám, efektním akčním scénám a správnému aplikování umělé krve.
Z Versus se stal mezinárodní kult a Kitamurovi se konečně otevřely brány filmových společností. Díky studiovým zakázkám se naučil perfektně používat kamerové filtry a zdokonalil se v inscenování akčních scén, ale jeho scénáře stále zůstávají nadšeně patetické a kouzelně hloupoučké. Ve filmech Alive (2002) a Sky High (2003), natočených podle hororových mang Cutoma Takahašiho, se mu nepodařilo skloubit hutnou atmosféru předloh s vlastním frenetickým stylem a výsledek je zmatečný a nudný. Mnohem lépe dopadl jeho první vysokorozpočtový snímek, popíková samurajská sekanice Azumi (2003). Scénář si Kitamura poprvé nepsal sám a příběh má díky tomu hlavu a patu. Azumi se dostalo ohlasu doma i v zahraničí, stejně jako jeho nejnovějšímu projektu, megalomanské extravaganci Godzilla: Final Wars (2004) natočené k padesátým narozeninám legendárního japonského monstra.
Ačkoli za deset let natáčení filmů Kitamura řemeslně dospěl, myšlenkově stále zůstal rozjíveným filmovým fanouškem opájejícím se papundeklovou nostalgií a dětským entusiasmem z pohyblivých obrázků.
Antonín Tesař, Jiří Flígl
|
